Největší molekuly uhlíku nalezené na Marsu dokládají existenci dávného života

V oblasti, která zřejmě byla dávným jezerním dnem na Marsu, byly zjištěny řetězce až tuctu atomů uhlíku, což přispělo k rozšiřující se knihovně sloučenin, které by mohly být důležitým vodítkem pro poznání historie života na rudé planetě.

Zjištění bylo provedeno pomocí přístroje pro odběr vzorků na roveru Curiosity NASA a mezinárodní tým potvrdil výsledky v laboratoři zde na Zemi. Výzkum vedla analytická chemička Caroline Freissinetová z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS).

Ačkoli samotné sloučeniny mohly vzniknout neživými procesy, samotný fakt, že vůbec existují, dokazuje schopnost vozítka identifikovat na povrchu Marsu dlouhé organické molekuly, které mohly vzniknout před miliardami let. „Skutečnost, že křehké lineární molekuly jsou na povrchu Marsu přítomny i 3,7 miliardy let po svém vzniku, nám umožňuje učinit nové prohlášení: pokud se na Marsu někdy před miliardami let, v době, kdy se život objevil na Zemi, objevil život, mohly by být chemické stopy tohoto dávného života přítomny i dnes, abychom je mohli detekovat,“ vysvětlil Freissinet pro ScienceAlert.

Hlavním cílem sondy Curiosity je shromáždit stopy, které by nám mohly napovědět, zda na Marsu někdy existoval život, nebo zda se k němu někdy přiblížil. Díky soustavnému plížení roveru po sedimentárních horninách kráteru Gale se dostal do kontaktu s řadou podivných usazenin, které zahrnují různé organické sloučeniny obsahující chlor a síru a dusičnany, což signalizuje možnost, že by se v dávných horninách mohly nacházet i složitější indikátory života.

Vědci použili experimentální postup zahrnující chemický zesilovač k analýze vzorků minerálů odebraných z vrtu vyvrtaného do ložiska slínovce s názvem Cumberland. Podmínky experimentu jim umožnily vyvařit molekulární kyslík, aby omezili riziko hoření, když zvýšili teplotu na přibližně 850 °C (1 562 °F) pro postup plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií.

Mezi zjištěnými údaji bylo několik nejdelších řetězců uhlíku, které byly dosud na Marsu pozorovány – miniaturní koncentrace nasycených uhlovodíkových řetězců v podobě dekanu (C10H22), undekanu (C11H24) a dodekanu (C12H26). Vědci provedli řadu analytických experimentů v laboratorních podmínkách, aby ukázali, jak by v podmínkách minerálů podobných Marsu mohly vznikat uhlíkové řetězce z jiných organických sloučenin, včetně kyseliny benzoové, která byla v jejich vzorku také přítomna.

V každém případě analýza vzorků i laboratorní práce jasně ukazují na přítomnost značných řetězců molekul uhlíku v marsovském bahně. „Zjištěné molekuly jsou 10, 11 a 12 lineárních uhlíkových řetězců, známých jako alkany nebo uhlovodíky,“ uvedl Freissinet pro ScienceAlert.

„To se výrazně liší od předchozích detekcí, které představovaly aromatické molekuly – [což jsou] kruhové prstence – o maximálně šesti uhlících. Kruhové kruhy jsou stabilnější než lineární molekuly.“ Pokud se tyto sloučeniny v hornině skutečně vyskytovaly, existuje velká pravděpodobnost, že byly „postaveny“ z jednodušších molekul, jako je vodík a oxid uhelnatý, bez podpory živého organismu.

Přesto je lákavé uvažovat o dalších možnostech, včetně rozpadu ještě složitějších sloučenin, které mohou být známkami biologie. Například naše vlastní těla obsahují bohatou škálu karboxylových kyselin právě takového druhu, které se mohou zachovat v sedimentárních horninách. „Ačkoli tyto kyseliny mohou vznikat abiotickými procesy, jsou považovány za univerzální produkty biochemie, pozemské a možná i marťanské,“ uzavírají vědci.

Nyní přinejmenším víme, že naše současná technologie je schopna doslova prozkoumat povrch chemie na Marsu. Ještě zdaleka nevíme, zda hluboko pod povrchem, v místech, kde ještě může prosakovat voda, je nějaký druh života zkamenělý nebo dokonce přetrvává. To si téměř jistě vyžádá budoucí mise, které však budou vycházet právě z takovýchto zjištění.

Prozatím nám nikdo nemůže vyčítat, že si dopřáváme chvilku úžasu nad možností, že tyto dlouhé řetězce uhlíku byly kdysi spojeny do formy života, která se vyvinula na jiném světě.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: pnas.org, en.wikipedia.org, sciencealert.com