Jak CIA „unesla“ sovětskou měsíční sondu během vesmírných závodů

Vesmírné závody mezi Spojenými státy a bývalým Sovětským svazem se koncem roku 1950 naplno rozběhly a v 60. letech se stupňovaly. Toto soupeření dvou zemí dodalo NASA další sílu k tomu, aby naplnila proklamaci prezidenta Johna Kennedyho o letu člověka na Měsíc.

Vztahy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem byly jednoznačně vyhrocené, šlo o velmocenskou rivalitu živenou rozdíly v politické ideologii a ekonomických snahách, přičemž obě země se snažily ovlivňovat svět předváděním svých technologických a vojenských schopností.

Sovětský svaz měl v úmyslu dorazit s lodí na Měsíc, a zároveň získat politický punc tím, že na měsíční povrch dopraví kovové prapory se znakem SSSR. Dne 13. září 1959 dosáhl Sovětský svaz tohoto cíle s Lunou 2.

Techniky a technologie

Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) provedla v roce 1959 tajnou špionážní akci na sovětské výstavě, aby zjistila, jak Sovětský svaz konstruuje zařízení pro lety na Měsíc. Akční tým CIA demontoval exponát „Lunik 2“, aby zdokumentoval, jakou techniku a technologie Sovětský svaz používal.

O mnoho let později byl tento tajný čin CIA podrobně popsán a vychvalován jako tajná špionážní operace, která byla provedena bez vědomí Sovětského svazu. Neobvyklá noční akce CIA se týkala sovětského kosmického vybavení prvního stupně, které bylo převáženo v rámci výstavy propagující sovětské průmyslové a hospodářské úspěchy. Podle příspěvku na stránkách CIA v „elektronické čítárně“:

„Ukázalo se, že se nejedná o repliku, ale o plně funkční systém srovnatelný s Lunikem 2“. Tým vozidlo rozebral, dodává se v příspěvku, „vyfotografoval všechny části, aniž by je vyjmul z bedny, a pak vše vrátil na své místo, čímž získal neocenitelné informace o jeho konstrukci a schopnostech“. Závěr příspěvku: „A Sověti nebyli o nic moudřejší. Zní to jako něco z filmového scénáře? Skutečně se to stalo.“

Sanitizovaná verze

„Únos Luniku“ byl zdokumentován v „sanitizovaném“ historickém přehledu CIA, který byl odtajněn a veřejně zveřejněn v roce 1995. Napsal ji Sydney W. „Wes“ Finer ze CIA a byla zveřejněna v agenturním vydání „Studies in Intelligence“ ze zimy 1967.

Byl to orlí historik vesmíru Dwayne Day, který v polovině devadesátých let poprvé publikoval článek o příběhu CIA připomínajícím mission impossible v informativním čtvrtletníku Quest, History of Spaceflight Quarterly.

„Byl jsem to já, kdo našel odtajněný dokument v Národním archivu. Byl v papírové podobě. [Dokument se dostal na internet až o deset či více let později,“ řekl Day. „Všimněte si, že ‚Lunik‘ není ruské slovo. Šlo o americký slangový výraz pro ruské lunární mise, nikoliv o to, jak je nazývali Rusové.“

Tovární značení

Nedávno, v červnu 2020, John Greenewald, zakladatel Černého trezoru, archivu více než dvou milionů stránek získaných od vlády na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA), zveřejnil dokument v nesetříděné podobě, kde je v podtitulu uvedeno: „Získání továrních značek zevnitř sovětského prvního stupně kosmické lodi“.

Tyto značky byly později analyzovány a podrobně popsány v dokumentu „Markings Center Brief“, který odhalil pravděpodobnou identifikaci výrobce stupně Lunik a skutečnost, že se jednalo o pátý vyrobený stupeň. Rovněž byla upřesněna identifikace tří výrobců elektrotechniky, kteří dodávali součástky, a dokonce i systém číslování dílů, pravděpodobně používaný pro další sovětský kosmický hardware.

Risk se vyplatil 

Ani lest CIA Lunik nepostrádala okolnosti, které měly komediální hodnotu. Stejně jako, snaha dát věci dohromady a pak bednu zavřít byla jedním z několika vysoce riskantních, ale komických výsledků.

„První práce, opětovné upevnění koule v koši, se ukázala jako nejchoulostivější a časově nejnáročnější část celé noční práce,“ uvádí se v dokumentu. Způsob, jakým byly navrženy příďový a motorový prostor, totiž znemožňoval vizuální navádění pro snadné opětovné sestavení kosmického hardwaru.

„Strávili jsme nad tím téměř hodinu, jeden člověk ve stísněné příďové části se snažil dostat kouli do přesně správné polohy a jeden v motorovém prostoru se snažil zapojit závity na konci tyče, na kterou neviděl,“ zdůrazňuje dokument. „Po řadě marných pokusů a mnoha úzkostných okamžicích se konečně podařilo spojení navázat a všichni jsme si s úlevou povzdechli.“ Pokud jde o splněnou misi, únos Lunika byl „příkladem jemné spolupráce na zakázce mezi tajnými operátory a v podstatě zjevnými sběrači“, uvádí se v dokumentu získaném na základě FOIA.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: cia.gov