Konečně víme, odkud přiletěl asteroid, který zabil dinosaury

Nová studie zjistila, že vesmírný kámen, který před 66 miliony let narazil do Země a zničil dávný život na ní, se sem dostal pozoruhodně oklikou.

Chicxulubskou událost – obří náraz, který ukončil vládu neptačích dinosaurů a uvolnil cestu k životu savců, vyvolal asteroid z oblasti sluneční soustavy za oběžnou dráhou Jupiteru, z chladných a temných vnějších hranic, daleko od slunečního světla a tepla. A skutečně se jednalo o asteroid, přičemž nová zjištění mezinárodního týmu vědců vylučují, že by se mohlo jednat o kometu.

Tento objev nám umožňuje nově pochopit historii Země a její interakce se zbytkem Sluneční soustavy. Země byla od svých počátků opakovaně zasažena velkými vesmírnými kameny. Předpokládá se, že dopady komet sehrály významnou roli při dodávání vody na Zemi, a můžeme vystopovat, i když s různými obtížemi, řadu obrovských kráterů, které zanechaly na planetě jizvy po srážce s něčím velkým.

Země také zažila několik masových vymírání, ale jediné, které je s konečnou platností spojeno s impaktem, bylo křídovo-paleogenní vymírání před 66 miliony let, které bylo zodpovědné za vyhubení odhadem 76 % všech živočišných druhů na Zemi, včetně dinosaurů, kteří neměli další ptačí potomky. Tehdy do oblasti dnešního poloostrova Yucatán narazil asteroid o průměru asi 10 km, zanechal za sebou kolosální kráter a vyvolal tsunami vymírání, které změnilo svět.

Odkud pochází tento smrtící kámen? Nemůžeme přesně přetočit čas, pozorovat její trajektorii po obloze a vysledovat oblouk zpět do bodu ve Sluneční soustavě. Co však můžeme udělat, je podívat se na vrstvu sedimentů zachovaných v hornině, která by se uložila v době dopadu, a hledat v minerálech znaky, které lze přiřadit ke známým typům vesmírných hornin.

Ve vrstvách křídy a paleogénu se nachází větší podíl minerálů, jako je iridium, ruthenium, osmium, rhodium, platina a palladium. Tyto prvky platinové skupiny jsou na Zemi poměrně vzácné, zejména na povrchu. Jsou však běžné v meteoritech – kouscích hornin, které padají z vesmíru přes zemskou oblohu a narážejí do povrchu.

Na druhou stranu, dopad Chicxulubu nebyl jedinou věcí, která se tehdy na Zemi děla. Téměř milion let kolem hranice křídy a paleogénu působila obrovská vulkanická oblast známá jako Dekanské pasti, která chrlila sopečný materiál z podhoubí Země na povrch. To je další možný zdroj těchto prvků platinové skupiny pozorovaných v hraničních vrstvách.

Tým pod vedením geochemika Maria Fischera-Göddeho z univerzity v německém Kolíně nad Rýnem chtěl jednou provždy zjistit, zda jsou tyto minerály skutečně mimozemského původu, a pokud ano, zda je lze vysledovat ke konkrétnímu typu vesmírné horniny.

Jejich studie se zaměřily na minerál zvaný ruthenium, jehož několik izotopů se nachází v mezní vrstvě. Izotopy jsou formy téhož prvku s různým počtem neutronů a jejich vzájemný poměr v daném vzorku funguje jako otisk prstu. V pozemském rutheniu se izotopy vyskytují v jiném poměru než izotopy v meteoritech.

Analyzovali ruthenium z mezní vrstvy z pěti různých lokalit: jedné ve Španělsku, jedné v Itálii a tří z křídových útesů Stevns v Dánsku. Analyzovali také ruthenium z pěti dalších impaktů z posledních 541 milionů let a také sférické vrstvy (drobné kapičky meteoritu vystříknuté při tavení horniny pod vlivem tepla při vstupu do atmosféry) z doby před 3,5 až 3,2 miliardy let. Kromě toho vědci analyzovali ruthenium ze skutečných meteoritů a tyto výsledky porovnávali s pozemskými referenčními vzorky ruthenia, které vznikly přímo zde na Zemi. Toto srovnání ukázalo, že ruthenium v hraniční vrstvě křídy a paleogénu nebylo domácího původu, pocházelo z vesmíru.

A ne kdekoli ve vesmíru. Nejvíce to odpovídalo vzácnému typu asteroidu zvanému uhlíkatý chondrit, bohatému na uhlík, který pochází z vnější sluneční soustavy, zpoza dráhy Jupiteru. Pět dalších impaktů byly křemičité asteroidy, které se vyskytují blíže ke Slunci a jsou zde na Zemi běžnější. A dávné sférické vrstvy byly opět uhlíkaté, vržené na Zemi v závěrečné fázi akumulace její hmoty.

Tyto výsledky konečně odhalují identitu horniny, která způsobila takovou spoušť. Předpokládá se, že Jupiter funguje jako jakási bariéra pro objekty vnější Sluneční soustavy, zachycuje asteroidy na své dráze a brání jim v další cestě ke Slunci. Některým se čas od času podaří proklouznout, ale obvykle dopadají na Zemi v menších kusech než impaktor Chicxulub.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: sciencealert.com, science.org