V atmosféře Jupiteru byly identifikovány podivné zářící tvary. Doposud se s tím žádný vědecký tým nesetkal

Saturn má svůj slavný šestiúhelník a Jupiter byl právě teď také zachycen při házení šílených tvarů. Vysoko v jeho atmosféře, v oblasti nad bouřlivou Velkou rudou skvrnou, astronomové identifikovali nové podivné zářící útvary.

Tam v ionosféře koncentrace ionizovaného vodíku způsobují záři v blízké infračervené oblasti v podobě oblouků, pásů a skvrn, které naznačují, že divoká planeta je mnohem divočejší, než jsme vůbec tušili.

„Možná jsme si naivně mysleli, že tato oblast bude opravdu nudná,“ říká planetární vědec Henrik Melin z Leicesterské univerzity ve Velké Británii. „Ve skutečnosti je stejně zajímavá jako polární záře, ne-li zajímavější. Jupiter nepřestává překvapovat.“

Jupiterova atmosféra je bouřlivým místem, které se zmítá v bouřích a povětrnostních systémech, jež zuří s takovou silou a zuřivostí, že to až zaráží. A Velká rudá skvrna je příslovečným trumfem. Je to největší bouře, jakou tady ve Sluneční soustavě máme, velká asi jako celá planeta Země, a v joviánské atmosféře doutná už celá staletí.

Na naší planetě nic takového nemáme a vědci by velmi rádi věděli, co je hnacím motorem Velké rudé skvrny a její neobvyklé dlouhověkosti. A příchod JWST nám poskytl nový způsob, jak ji prozkoumat. Vesmírný teleskop zobrazuje vesmír v blízké a střední infračervené oblasti s vysokým rozlišením a otevírá okno do dosud nepříliš prozkoumané vrstvy Jupiterovy atmosféry: ionosféry.

Procesy, jako je ultrafialové sluneční záření, zde ionizují plynný vodík a vytvářejí kladně nabité ionty zvané trihydrogenové kationty (H3+). Tyto ionty vytvářejí infračervenou záři. V oblastech Jupiteru ve středních a nízkých zeměpisných šířkách je tato záře slabá a mísí se s jasnější září jiných věcí, takže jsme H3+ nemohli podrobně prozkoumat.

Protože na Jupiter dopadají jen asi 4 procenta slunečního záření, které dopadá na Zemi, vědci se domnívali, že záře musí být poměrně rovnoměrně rozložena. Poté, co JWST obrátil svůj zlatý pohled k obří planetě, Melin a jeho kolegové se na data podívali blíže, aby zjistili, zda se jim podaří získat nějaké informace o Velké rudé skvrně. Součástí toho bylo určení rozložení H3+ ve spodní ionosféře.

Ke svému překvapení objevili v plynu složité, komplikované struktury, které byly tvořeny vyššími a nižšími koncentracemi H3+. To naznačuje, že ačkoli dominantním mechanismem ionizace vodíku je sluneční světlo, ve hře je ještě něco jiného, co způsobuje, že se v plynu objevují zvláštní tvary.

„Jedním ze způsobů, jak lze tuto strukturu měnit, jsou gravitační vlny, podobně jako když se vlny rozbíjejí o pláž a vytvářejí vlnky v písku,“ říká Melin. „Tyto vlny vznikají hluboko v turbulentních spodních vrstvách atmosféry, všude kolem Velké rudé skvrny, a mohou se šířit do výšky, čímž mění strukturu a emise horních vrstev atmosféry.“

To by mohlo znamenat, že vrstvy Jupiterovy atmosféry se překrývají a vzájemně na sebe působí složitým a dosud nepoznaným způsobem. Modelování Jupiterovy atmosféry ukazuje, že gravitační vlny mohou způsobovat pozorované změny hustoty H3+ v jupiterské ionosféře.

Bude však zapotřebí trochu více pozorování a analýz, abychom s jistotou zjistili, o co se jedná. Ale stojí to za to: jak poznamenávají vědci, nový objev ukazuje, že jsme dosud přehlíželi něco, co by mohlo být velmi důležitým aspektem Jupiterova počasí, na základě mylného předpokladu, že tam prostě není nic vidět. „Jupiterova ionosféra v nízkých zeměpisných šířkách byla dlouho považována za poměrně nevýraznou, zejména v kontrastu s dynamickými aurorálními zónami. Zde prezentovaná pozorování ukazují, že to zdaleka není pravda a že se zde nachází bohatství prvků, které dosud nebyly pozorovány,“ píší ve svém článku.

„Skutečnost, že spodní a svrchní atmosféra jsou u Jupiteru tak silně propojeny, může naznačovat silné propojení i u jiných obřích planet… Tato pozorování JWST tvoří důkaz koncepce pro budoucí výzkum této oblasti.“

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: livescience.com