Velká družice se ve vesmíru záhadně rozpadla, ale proč?

družice
Autor: SpaceX-Imagery / Zdroj: Pixabay

Na oběžné dráze se rozpadla velká komunikační družice, což ovlivnilo uživatele v Evropě, střední Africe, na Blízkém východě, v Asii a Austrálii a přispělo k rostoucímu roji vesmírného smetí, které zahaluje okolí naší planety.

Družice Intelsat 33e zajišťovala širokopásmovou komunikaci z bodu ve výšce přibližně 35 000 km nad Indickým oceánem na geostacionární dráze kolem rovníku. Podle prvních zpráv z 20. října došlo u satelitu Intelsat 33e k náhlé ztrátě napájení. O několik hodin později americká společnost US Space Forces-Space potvrdila, že se družice zřejmě rozpadla na nejméně 20 kusů.

Co se tedy stalo? A je to znamení toho, že se na oběžnou dráhu vydává stále více satelitů?

Vesmírná záhada

Neexistují žádné potvrzené zprávy o tom, co způsobilo rozpad družice Intelsat 33e. Nejedná se však o první událost svého druhu. V minulosti jsme byli svědky úmyslného zničení družice, náhodné kolize i ztráty družic v důsledku zvýšené sluneční aktivity.

Víme však, že družice Intelsat 33e měla v minulosti problémy při pobytu na oběžné dráze. Družice, kterou navrhla a vyrobila společnost Boeing, byla vypuštěna v srpnu 2016. V roce 2017 družice dosáhla požadované oběžné dráhy o tři měsíce později, než se předpokládalo, a to kvůli hlášenému problému s primárním tryskovým motorem, který řídí její výšku a zrychlení.

Další problémy s pohonem se objevily, když družice prováděla takzvanou činnost udržování stanice, která ji udržuje ve správné výšce. Spálila více paliva, než se očekávalo, což znamenalo, že její mise skončí o 3,5 roku dříve, tedy v roce 2027. Společnost Intelsat v důsledku těchto problémů uplatnila pojistnou událost ve výši 78 milionů USD.

V době svého rozpadu však družice údajně nebyla pojištěna. Společnost Intelsat vyšetřuje, co se stalo, ale možná se nikdy nedozvíme, co přesně způsobilo roztříštění družice. Víme však, že v roce 2019 selhala jiná družice společnosti Intelsat stejného modelu, EpicNG 702 MP vyrobená společností Boeing. Důležitější je, že se z následků rozpadu můžeme poučit.

Moře vesmírného odpadu

Množství vesmírného odpadu na oběžné dráze kolem Země rychle roste. Evropská kosmická agentura (ESA) odhaduje, že na oběžné dráze je více než 40 000 kusů větších než 10 cm a více než 130 000 000 kusů menších než 1 cm.

Celková hmotnost vesmírných objektů vyrobených člověkem na oběžné dráze Země činí přibližně 13 000 tun. To je přibližně stejná hmotnost jako 90 dospělých samců modrých velryb. Přibližně třetinu této hmotnosti tvoří odpad (4 300 tun), většinou v podobě zbytků raketových těles.

Sledování a identifikace kosmického odpadu je náročný úkol. Ve větších výškách, jako je například oběžná dráha družice Intelsat 33e ve výšce kolem 35 000 km, můžeme vidět pouze objekty nad určitou velikost. Jednou z nejznepokojivějších skutečností v souvislosti se ztrátou družice Intelsat 33e je to, že při rozpadu pravděpodobně vznikly úlomky, které jsou příliš malé na to, abychom je mohli vidět z úrovně země pomocí současných zařízení.

V posledních několika měsících došlo k řadě nekontrolovaných rozpadů vyřazených a opuštěných objektů na oběžné dráze. V červnu se na nízké oběžné dráze Země (ve výšce asi 470 km) rozlomila družice RESURS-P1 a vytvořila více než 100 sledovatelných úlomků. Při této události pravděpodobně vzniklo také mnoho dalších kusů trosek, které jsou příliš malé na to, aby je bylo možné sledovat.

V červenci se rozpadla další vyřazená družice – družice 5D-2 F8 obranného meteorologického družicového programu (DMSP). V srpnu se roztříštil horní stupeň rakety Dlouhý pochod 6A (CZ-6A), čímž vzniklo nejméně 283 kusů sledovatelných trosek a potenciálně stovky tisíc nesledovatelných úlomků. Zatím není známo, zda tato nejnovější událost ovlivní další objekty na oběžné dráze. Právě zde se stává nepřetržité sledování oblohy životně důležitým, aby bylo možné porozumět těmto složitým prostředím kosmického odpadu.

Kdo je za to zodpovědný?

Když vznikne kosmický odpad, kdo je zodpovědný za jeho úklid nebo monitorování? V zásadě nese odpovědnost země, která objekt do vesmíru vypustila, pokud lze prokázat zavinění. To bylo zkoumáno v Úmluvě o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty z roku 1972.

V praxi je odpovědnost často malá. První pokutu kvůli kosmickému odpadu udělila v roce 2023 americká Federální komise pro komunikace. Není jasné, zda bude podobná pokuta udělena i v případě družice Intelsat 33e.

Výhled do budoucna

S tím, jak se zrychluje využívání vesmíru lidmi, je oběžná dráha Země stále více přeplněná. Abychom zvládli nebezpečí orbitálního odpadu, budeme potřebovat nepřetržité monitorování a zdokonalené technologie sledování spolu s cílevědomým úsilím o minimalizaci množství odpadu.

Většina družic je mnohem blíže k Zemi než Intelsat 33e. Tyto družice na nízké oběžné dráze Země lze často na konci jejich mise bezpečně sundat z oběžné dráhy (neboli „de-orbitovat“), aniž by vzniklo kosmické smetí, zejména při troše plánování dopředu.

V září byla družice ESA Cluster 2 „Salsa“ deorbitována cíleným návratem do zemské atmosféry a bezpečně shořela. Čím větší je vesmírný objekt, tím více úlomků může samozřejmě vyprodukovat. Úřad NASA pro program orbitálního odpadu spočítal, že například Mezinárodní vesmírná stanice by v případě rozpadu na oběžné dráze vyprodukovala více než 220 milionů úlomků trosek.

V souladu s tím je nyní v plném proudu plánování odstranění stanice (ISS) z oběžné dráhy na konci její provozní životnosti v roce 2030, přičemž zakázka byla zadána společnosti SpaceX.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: theconversation.com, esa.int, unoosa.org

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hodnocení: 1

Zatím nehodnoceno.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *