Byl zachycen záhadný rádiový signál z dávno mrtvého satelitu NASA

Rychlý rádiový záblesk detekovaný v loňském roce byl vystopován z velmi neobvyklého zdroje. Ačkoli většina těchto rádiových signálů pochází z hlubokého vesmíru a nepředpokládá se, že by byly technologického původu, záblesk z 13. června 2024 skutečně pocházel od strojů, jen ne od mimozemských strojů. Výtrysk energie vyšel z družice NASA, která se již více než 50 let mrtvě vznáší na oběžné dráze Země.

„Hlásíme detekci záblesku emise v pásmu 695,5 megahertzů až 1031,5 megahertzů pomocí australské soustavy ASKAP (Australian Square Kilometer Array Pathfinder),“ píše tým vedený astronomem Clancy Jamesem z uzlu Mezinárodního centra pro radioastronomický výzkum na Curtinově univerzitě v Austrálii.

„Záblesk byl lokalizován na základě analýzy časových zpoždění v blízkém poli k dávno vyřazené družici Relay 2.“

S tím, jak roste naše technologická zdatnost v astronomii, a přítomnost ve vesmíru, tak je stále důležitější umět rozpoznat antropogenní signály, pochopit, jak vznikají, a určit nebezpečí, která představují.

Byly nalezeny některé záhadné signály pocházející z technologií přímo na Zemi, mezi významné příklady patří nákladní automobil a mikrovlnná trouba. Ale i vesmírné smetí na oběžné dráze Země dokáže zmást naše přístroje a vědce, jak jsme viděli v případě domnělého záblesku gama záření, který byl nakonec vystopován jako sluneční světlo odrážející se od nefunkčního raketového stupně.

Případ Relay 2 je o něco znepokojivější. Tato družice NASA byla původně vypuštěna v roce 1964 a v provozu zůstala jen krátce, než byla v roce 1967 vyřazena z provozu. Od té doby se jen potloukala na docela vysoké oběžné dráze a pohybovala se ve výškách 1 867 až 7 648 kilometrů. Rychlé rádiové záblesky jsou zvláštním jevem, který se astronomové snaží vyřešit. Jedná se o krátké, extrémně silné záblesky rádiových vln, představte si rádiovou energii vyzařovanou 500 miliony Sluncí, vtěsnanou do milisekundového časového rámce.

Tyto signály se šíří miliony až miliardy světelných let napříč mezigalaktickým prostorem. V Mléčné dráze byl identifikován pouze jeden zdroj rychlých rádiových záblesků, a to eruptivní magnetar vzdálený 30 000 světelných let. Když se James a jeho kolegové rozhodli vystopovat polohu zdroje nanosekundového rádiového signálu, který obdrželi 13. června 2024, byli překvapeni, když zjistili, že pochází mnohem blíže k domovu, než je u rychlých rádiových záblesků obvyklé, pouhých 4 500 kilometrů od Země.

To zřejmě nepochází z magnetaru, nejpravděpodobnějším viníkem byla družice Země.

„Pomocí polohy ASKAP, času záblesku a pythonovského modulu Skyfield jsme hledali časovou a polohovou shodu na obloze mezi zábleskem a pozemskými družicemi,“ píší vědci. „Byla nalezena jedna životaschopná shoda, a to pro NORAD ID 737 (Relay 2) … Proto jsme dospěli k závěru, že tento výbuch pochází z Relay 2.“

Tento výbuch nemohl být výsledkem odrazu slunečního světla. Tým byl spíše schopen zúžit jeho výskyt na dvě možnosti: elektrostatický výboj nebo plazmový výboj po dopadu malého kousku vesmírné horniny, mikrometeoroidu. Mikrometeoroidy jsou známým nebezpečím kosmického prostředí Země a představují pravděpodobné vysvětlení signálu, vědci však jako hlavní možnost upřednostňují elektrostatický výboj.

Při pohybu v geomagnetickém prostředí Země mohou družice hromadit elektrony, které se nakonec vybijí, když je dosaženo dostatečného napětí. Pozorovací kampaň provedená pomocí teleskopu Arecibo, jejíž výsledky byly zveřejněny v roce 2017, identifikovala několik rádiových signálů, které se soustředily na družici GPS – signály, které se zdají být velmi podobné těm v nové studii.

Výzkumníci nebyli schopni identifikovat konkrétní spouštěč výbojů, což naznačuje, že takové výboje jsou ze satelitu Relay 2 poměrně vzácné. Přesto je toto zjištění cenné. Nejenže poskytuje datový bod, který v budoucnu pomůže astronomům identifikovat původ takových signálů, ale může nám pomoci pochopit nebezpečí, které představují elektrostatické výboje na oběžné dráze Země.

„Pozorování tak krátkého výboje na frekvenci GHz je neočekávané a vyvolává vyhlídky na nové metody dálkového snímání obloukových výbojů z družic, ať už z dodatečného vybavení stávajících experimentů hledajících rychlé rádiové výboje nebo vysokoenergetické částice, nebo z nových specializovaných přístrojů,“ píší vědci.

„Naše pozorování otevírá nové možnosti dálkového snímání elektrostatických výbojů, které představují vážnou hrozbu pro kosmické sondy, a odhaluje nový zdroj falešných událostí pro pozorování astrofyzikálních přechodných jevů.“

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: sciencealert.com, arxiv.org