Čínská sonda na Marsu poprvé vědecky detekovala podpovrchové geometrické tvary

Čínské vozítko Zhurong bylo vybaveno radarovým systémem, který mu umožnil nahlédnout pod povrch Marsu. Vědci oznámili nové výsledky skenování místa přistání robota Zhurong v Utopia Planitia a uvedli, že identifikovali nepravidelné polygonální klíny nacházející se v hloubce přibližně 35 metrů po celé trase robota.

Objekty měří v průměru od centimetrů až po desítky metrů. Vědci se domnívají, že pohřbené polygony vznikly v důsledku cyklů mrznutí a tání na Marsu před miliardami let, ale mohly by být také vulkanického původu, z chladnoucích lávových proudů.

Vozítko Zhurong přistálo na Marsu 15. května 2021, čímž se Čína stala druhou zemí, která kdy úspěšně přistála s vozítkem na Marsu.

Roztomilé vozítko, pojmenované po čínském bohu ohně, prozkoumalo místo přistání, poslalo zpět snímky (včetně selfie s přistávacím modulem, pořízené dálkově ovládanou kamerou), studovalo topografii Marsu a provádělo měření pomocí přístroje georadaru (Ground Penetrating Radar).

Zhurong měl primární životnost mise tři pozemské měsíce, ale úspěšně fungoval něco málo přes jeden pozemský rok, než vstoupil do plánované hibernace. Od května 2022 však o roveru nebylo slyšet.

Vědci z Ústavu geologie a geofyziky při Čínské akademii věd, kteří pracovali s daty z vozítka Zhurong, uvedli, že georadar představuje důležitý doplněk k orbitálním radarovým průzkumům z misí, jako je Mars Express ESA a vlastní čínský orbitální sonda Tianwen-1.

Uvedli, že georadarní průzkum může poskytnout kritické lokální detaily o mělkých strukturách a složení v hloubce přibližně 100 metrů podél trasy roveru.

Utopia Planitia je rozsáhlá planina uvnitř Utopie, největší známé impaktní pánve na Marsu (také ve Sluneční soustavě) s odhadovaným průměrem 3300 km. Celkem vozítko během svého života urazilo 1 921 metrů.

Vědci pod vedením Lei Zhanga ve svém článku publikovaném v časopise Nature napsali, že radar roveru zachytil šestnáct polygonálních klínů ve vzdálenosti asi 1,2 kilometru, což naznačuje široké rozložení podobného terénu pod Utopia Planitia.

Tyto detekované prvky se pravděpodobně vytvořily před 3,7 – 2,9 miliardami let během pozdně hesperijské a raně amazonské epochy na Marsu, „pravděpodobně se zánikem dávného vlhkého prostředí. Paleopolygonální terén, ať už s erozí, nebo bez ní, byl následně pohřben“ pozdějšími geologickými procesy.

Ačkoli terén polygonového typu byl pozorován na několika místech Marsu z mnoha předchozích misí, je to poprvé, co byly objeveny náznaky pohřbených polygonových prvků. Vědci napsali, že pohřbený polygonální terén vyžaduje chladné prostředí, které by mohlo souviset s procesy zamrzání a rozmrzání vody a ledu v jižní části Utopia Planitia na raném Marsu.

„Možná přítomnost vody a ledu potřebná pro proces zamrzání a tání v klínech mohla pocházet z kryogenní migrace vlhkosti vyvolané sáním z podzemního vodonosného systému na Marsu, sněžení ze vzduchu nebo difúze par pro ukládání pórového ledu,“ vysvětluje se v článku.

Dřívější výzkumy na základě radarových dat Zhurong naznačily, že několikanásobné záplavy ve stejném časovém období vytvořily několik vrstev pod povrchem Utopia Planitia.

Nový článek sice naznačuje, že nejpravděpodobnějším možným mechanismem vzniku by bylo smršťování půdy z mokrých sedimentů, které vyschly, čímž vznikly bahenní trhliny, nicméně smršťování z chladnoucí lávy mohlo také způsobit tepelné smršťovací trhliny.

Ať tak či onak, autoři konstatují, že za vznik polygonu byla zodpovědná obrovská změna klimatu na Marsu. „Podpovrchová struktura s krycími materiály překrývajícími pohřbený terén paleopolygonu naznačuje, že nějakou dobu poté došlo k výrazné paleoklimatické proměně,“ napsali vědci.

„Kontrast nad a pod hloubkou asi 35 metrů představuje pozoruhodnou proměnu vodní aktivity nebo tepelných podmínek v dávné marťanské době, což naznačuje, že v nízkých až středních zeměpisných šířkách došlo ke klimatickému převratu.“

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: universetoday.com,