Mars se kymácí. Třetí měsíc by mohl vysvětlit jeho zkroucení a vyboulení

Mohl by dávno ztracený měsíc vysvětlit poněkud neobvyklý tvar Marsu i terén na povrchu planety? Tuto zajímavou hypotézu předložil ve své nové práci astronom Michael Efroimsky z americké Námořní observatoře ve Washingtonu.

Mars má ve větší míře než kterákoli jiná planeta sluneční soustavy výrazně tříosý tvar: elipsoid s výraznými rozdíly v zakřivení podél všech tří os. Jinými slovy, je zmačkaný způsobem, který dříve odborníky mátl.

Třetí marťanský měsíc, který je přibližně o třetinu větší než ten náš, by mohl anomálii vysvětlit. Současné marsovské satelity Phobos a Deimos mohou být dokonce roztříštěnými pozůstatky tohoto objektu po zničení během kataklyzmatického období známého jako pozdní těžké bombardování před přibližně 4 miliardami let.

„Hypotetický měsíc jsme pokřtili Nerio, podle bohyně války, která byla ve starověkém kultu partnerkou Marse, později nahrazenou božstvy převzatými z jiných náboženství,“ píše Efroimsky. Podle Efroimského výpočtů a modelování by gravitační přitažlivost hypotetické hmoty stačila k prodloužení Marsu předtím, než se jeho tvar ustálil, a potenciálně by táhla dávné oceány magmatu sem a tam.

„Počáteční, ‚zárodečná‘ trojosovost byla vytvořena masivním měsícem obíhajícím kolem mladého a stále plastického Marsu po synchronní dráze,“ píše Efroimsky ve svém článku. „Mars, ukazující Měsíci stejnou tvář, nabyl tvaru blízkého, ale ne totožného s tříosým elipsoidem, jehož nejdelší osa byla zarovnána s Měsícem.“ Přítomnost Neria by také mohla vysvětlit některé topografické rysy na Marsu: V porovnání se zbytkem Sluneční soustavy má rudá planeta nejvýraznější vysočinu (Tharis), největší kaňon (Valles Marineris) a společně nejvyšší horu (Olympus Mons).

Tyto výčnělky by mohly být vysvětleny Neriem, tvrdí Efroimsky. Velký Měsíc v počátcích Marsu by také vyvolal větší sopečnou činnost, což by mohlo vést ke vzniku některých pozoruhodných rysů, které vidíme na povrchu planety dnes. „Poté, co Měsíc vytvořil zárodečnou trojosovost a asymetrii Marsu, se tidálně vyvýšené provincie staly více než jiné náchylné k vyzdvižení způsobenému konvekcí a k tektonické a vulkanické činnosti,“ píše Efroimsky.

Hypotéza o ztraceném měsíci stále ponechává spoustu nezodpovězených otázek. Například neexistují žádné důkazy o tom, že by se měsíc velikosti Neria srazil s Marsem, ale další studie by měly vnést více světla do toho, zda tento měsíc někdy existoval.

Mohl samozřejmě odplout z oběžné dráhy nebo být zcela zničen, přičemž jedinou známkou jeho krátké existence je zdeformovaný tvar našeho prašného rudého souseda.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: arxiv.org, agupubs.onlinelibrary.wiley.com