NASA vypouští na oběžnou dráhu kolem Země „umělou hvězdu“

Astronomové se obvykle zabývají velmi velkými věcmi, konkrétně velkými teleskopy, obřími galaxiemi a mohutnými explodujícími hvězdami. Jedním z nejpřevratnějších astronomických nástrojů tohoto desetiletí je však miniaturní družice o velikosti chlebníku.

Družice bude fungovat jako umělá hvězda, kterou budou astronomové pozorovat ze Země, což jim umožní přesněji měřit jasnost vesmírných objektů a lépe pochopit některé z největších záhad našeho vesmíru, jako je například temná energie.

NASA nedávno schválila projekt Landolt Space Mission za 19,5 milionu dolarů, jehož cílem je vynést minisatelit na oběžnou dráhu Země. „Jedná se o opravdu úžasnou vědu, kterou NASA podporuje,“ řekl Tyler Richey-Yowell, postdoktorand na Lowellově observatoři, který se zabývá stelární astronomií a exoplanetami. „Je to něco, co pomůže všem astronomům.“

Nový revoluční nástroj pro astronomy

Minisatelit nazvaný CubeSat je navržen tak, aby obíhal kolem Země ze vzdálenosti 22 236 km. V této vzdálenosti bude jeho rychlost odpovídat rychlosti rotace Země, takže satelit se bude na noční obloze jevit jako pevný a bude snadným cílem pro sledování teleskopy.

Pouhým okem ji neuvidíte. Ale v dalekohledu bude vypadat jako hvězda. Start mise je naplánován na rok 2029. Bude to první nástroj svého druhu. „Je to pro nás opravdu novinka, mít tam nahoře nějakou umělou hvězdu, cituji: na kterou se můžeme spolehnout a použít ji,“ řekl Richey-Yowell. Tato „umělá hvězda“ je lepší než skutečná hvězda v tom, že astronomové budou přesně vědět, kolik světla vyzařuje.

CubeSat, pojmenovaný Landolt po zesnulém astronomovi Arlo Landoltovi, bude střílet lasery s určitým počtem světelných částic neboli fotonů, které astronomové mohou použít ke kalibraci svých teleskopů pro měření světla.

To může pomoci odstranit mnoho dohadů, které nyní astronomové provádějí, když ke kalibraci svých přístrojů používají skutečné hvězdy. Problémem je, že nemůžeme přesně zjistit, kolik světla skutečné hvězdy vyzařují, protože k nim nemůžeme vyslat sondu, která by přesně změřila jejich jasnost, řekl Richey-Yowell. Navíc zemská atmosféra pohlcuje velké množství světla z vesmíru, což může rovněž ovlivnit kalibrace astronomů.

„Proto je tato Landoltova mise tak důležitá,“ řekl Richey-Yowell. „Pokud vyšleme misi, jako je tato, kde budeme přesně vědět, kolik fotonů, kolik světla za sekundu, přichází z této družice CubeSat,“ pak ji můžeme použít k porovnání a přesnějšímu měření světla z jiných objektů, jako jsou skutečné hvězdy, řekla.

Očekává se, že tato mise pomůže astronomům měřit světlo vyzařované hvězdami s desetkrát větší přesností, než je tomu u současných odhadů. Je to, jako kdybyste dostali skládačku o 1000 dílcích, která by měla jen polovinu dílků, a pak by vám někdo daroval dalších několik set dílků. Landolt pomůže astronomům zachytit drobné detaily, které jim jinak v datech chyběly.

Jak by Landolt mohl způsobit revoluci v astronomii

„Celá naše astronomie je založena na světle, a proto opravdu potřebujeme vědět, kolik světla skutečně přijímáme,“ řekl Richey-Yowell. Z paprsku světla se dá zjistit mnoho informací: teplota hvězdy, její hmotnost, typy exoplanet, které kolem ní obíhají, a zda by se na nich mohl nacházet život.

Znalost toho, jak horká je hostitelská hvězda, může například napovědět, jak daleko musí být exoplaneta, aby se na jejím povrchu udržela kapalná voda, řekl Richey-Yowell. Voda je jednou z hlavních složek života, jak ho známe, a jednou z klíčových vlastností, které astrobiologové hledají při zkoumání potenciálních planet, na nichž by se mohl nacházet život.

Nalezení dalších planet podobných Zemi je jen začátek. Astronomové mohou Landolta využít také k měření světla ze vzdálených explodujících hvězd, tzv. supernov, které pomáhají vypočítat rychlost rozpínání vesmíru.

Kosmologové, kteří zkoumají rozpínání vesmíru, nyní čelí velké výzvě: nemohou se shodnout na jediné hodnotě rychlosti rozpínání. Některé metody vedou k jedné hodnotě, zatímco jiné k hodnotě mírně odlišné. Tato hádanka by mohla být klíčem k vyřešení některých největších záhad vesmíru, například k pochopení neviditelné síly, která trhá náš vesmír na kusy a kterou nazýváme temná energie.

„Takže opravdu všechno od malých, nepatrných planet až po celé měřítko vesmíru závisí na našem chápání hvězd a na tom, jak jsou jasné a jaký druh světla vyzařují,“ řekl Richey-Yowell. „Opravdu si myslím, že to bude pro astronomii revoluční.“

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: ca.news.yahoo.com, futurism.com