Sankce uvalené na Čínu a jejich vliv na urychlení technologického rozvoje

V posledních několika desetiletích se Čína stala jednou z největších světových ekonomik a klíčovým hráčem na poli globální technologické inovace.

Její rychlý růst se však neobešel bez komplikací, mezi něž patří zejména geopolitické konflikty a ekonomické sankce. Sankce, které byly na Čínu uvaleny ze strany západních států, především Spojených států, měly původně oslabit čínskou ekonomiku a zpomalit její technologický růst. Namísto toho však došlo k neočekávanému výsledku: sankce přispěly k urychlení čínského technologického rozvoje.

Tento článek se bude zabývat důvody, proč sankce uvalené na Čínu nevedly k oslabení její technologické moci, ale naopak podpořily její rychlý pokrok. Prozkoumáme, jak sankce ovlivnily technologické odvětví, jak se Čína adaptovala a jaká jsou dlouhodobá rizika a výzvy, které před ní stojí.

Kontext sankcí a jejich hlavní důvody

Sankce, které na Čínu uvalily zejména Spojené státy, jsou reakcí na několik faktorů. Patří mezi ně obvinění z nespravedlivých obchodních praktik, krádeží duševního vlastnictví, špionáže, ale také narůstajícího geopolitického vlivu Číny v oblastech jako Jihočínské moře a Afrika. Čínské technologické společnosti, zejména Huawei, byly často označovány za bezpečnostní riziko, kvůli údajné spolupráci s čínskou vládou a jejími zpravodajskými službami. Sankce zahrnovaly omezení prodeje vyspělých technologií, včetně polovodičů a softwaru, které Čína dovážela z USA a dalších západních států.

Záměrem těchto sankcí bylo zpomalit rozvoj čínského technologického sektoru a omezit jeho schopnost konkurovat západním firmám. Zároveň měly zabránit tomu, aby Čína měla přístup k technologiím, které by mohla využít k vojenským účelům či ke sledování a kontrole vlastního obyvatelstva. V důsledku těchto opatření se očekávalo, že čínské firmy budou nuceny omezit svou činnost a Čína bude nucena více záviset na zahraničních technologiích.

Čínská odpověď: Soběstačnost jako strategická výzva

Místo toho, aby Čína podlehla tlaku západních sankcí, začala se intenzivně zaměřovat na dosažení technologické soběstačnosti. Čínští lídři rychle pochopili, že závislost na zahraničních technologiích, ať už jde o hardware či software, představuje vážné riziko pro národní bezpečnost i ekonomickou stabilitu. Tato situace vedla k přehodnocení strategií a značnému posílení domácí technologické výroby.

Jedním z klíčových faktorů tohoto posunu bylo rozhodnutí Číny masivně investovat do výzkumu a vývoje. Pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga byly vyčleněny miliardy dolarů na podporu inovací, vývoj nových technologií a vzdělávání vědců a inženýrů. Tato iniciativa zahrnovala nejen výrobu čipů, kde byla Čína dříve silně závislá na západních dodavatelích, ale také oblasti jako umělá inteligence, kvantové počítače, telekomunikace a biotechnologie.

Čínská vláda také vytvořila dlouhodobé plány, které zdůrazňují potřebu samostatnosti v klíčových oblastech, jako je výroba polovodičů. Například program „Made in China 2025“ je ambiciózní plán, který si klade za cíl učinit z Číny globálního lídra v oblasti špičkových technologií. Tento plán se soustředí na klíčové oblasti, jako je letectví, robotika, medicína a zelená energie, a má za cíl snížit závislost na zahraničním dovozu a podpořit domácí inovace.

Vývoj domácí technologické infrastruktury

Sankce měly přímý dopad na čínské technologické giganty, jako jsou Huawei, ZTE nebo SMIC, které se náhle ocitly bez přístupu k klíčovým komponentám, jako jsou pokročilé čipy a softwarové platformy, například Android. Místo toho, aby tyto firmy přestaly fungovat, začaly hledat alternativní cesty k přežití a rozvoji. Huawei například vyvinula vlastní operační systém HarmonyOS jako alternativu k Androidu, a čínské společnosti investovaly do vývoje vlastních polovodičových technologií, aby překonaly závislost na amerických dodávkách.

Čínské technologické firmy také začaly expandovat na nové trhy a posilovat svou přítomnost v oblastech, kde dosud západní sankce nehrály roli. V Africe, Jižní Americe a dalších rozvojových regionech se čínské firmy staly dominantními hráči v oblasti telekomunikací, infrastrukturních projektů a technologií, což jim umožnilo generovat příjmy, které byly investovány zpět do domácího technologického sektoru.

Investice do vzdělávání a lidských zdrojů

Dalším klíčovým faktorem úspěchu Číny v oblasti technologického rozvoje je její investice do vzdělávání a lidských zdrojů. Čína dlouhodobě klade důraz na technické vzdělání a vědecký výzkum, přičemž se snaží vychovávat novou generaci technologických inovátorů. Sankce jen zesílily tuto snahu, neboť Čína si uvědomila, že aby byla schopna konkurovat západním státům, musí mít dostatečné množství kvalifikovaných odborníků.

Čína zároveň zvýšila investice do svých univerzit a výzkumných center, kde se zaměřuje na výzkum v oblastech, které považuje za klíčové pro budoucnost. To zahrnuje například umělou inteligenci, kvantovou fyziku a pokročilé materiály. Vláda podporuje spolupráci mezi soukromým sektorem a akademickými institucemi, což pomáhá přenášet vědecké objevy do praxe a vytvářet nové inovace.

Výzvy a rizika: Soběstačnost vs. globální integrace

Přestože sankce na Čínu zrychlily její technologický rozvoj a podpořily soběstačnost, existují také určité výzvy a rizika spojená s touto strategií. Jedním z hlavních problémů je omezený přístup k některým klíčovým technologiím, které jsou stále vyráběny v zahraničí, a to i přes snahy Číny vyvinout vlastní alternativy.

Výroba pokročilých čipů, například, zůstává pro Čínu velkou výzvou, protože většina vyspělých výrobních technologií je kontrolována firmami jako TSMC na Tchaj-wanu nebo americkými firmami. I když Čína dosáhla určitého pokroku ve vývoji vlastních čipů, stále zaostává za světovými lídry v této oblasti.

Dále, i když Čína investuje obrovské sumy do výzkumu a vývoje, technologický pokrok vyžaduje čas a není zaručeno, že se všechny investice vrátí. Čínské firmy mohou čelit problémům s kvalitou, nedostatkem zkušeností a inovací, které mohou zpomalit tempo technologického rozvoje.

Dalším faktorem je mezinárodní politické prostředí. Čína se stává stále izolovanější na globální scéně, což může omezit její schopnost navazovat spolupráci se zahraničními firmami a univerzitami. Přestože se Čína snaží posílit své vztahy s rozvojovými zeměmi a regiony, její izolace od západních trhů a technologických center může dlouhodobě zpomalit její pokrok.

Závěr: Paradox sankcí

Sankce, které měly původně zpomalit technologický růst Číny, vedly k opačnému výsledku. Čína využila těchto omezení jako impuls k posílení své soběstačnosti, inovací a technologického pokroku. Tento proces zahrnoval masivní investice do výzkumu, vývoje, vzdělání a infrastruktury, které umožnily Číně rychle dohnat náskok západních států v mnoha oblastech.

Nicméně, ačkoli sankce urychlily technologický rozvoj Číny, tento proces není bez výzev. Čína stále čelí mnoha problémům, které mohou zpomalit její snahy o dosažení technologické dominance, a bude muset najít způsob, jak překonat omezení, která jí brání v úplné soběstačnosti.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: taipeitimes.com, chinadailyhk.com, engadget.com