Tato rostlina je tak extrémní, že by se jí podle vědců mohlo dařit pěstovat i na Marsu

Mechorosty patří k velkým terraformátorům Země, kteří mění neúrodné skály v úrodnou půdu, a nyní tým vědců navrhuje, že tyto necévnaté rostliny by mohly totéž dokázat i na Marsu.

Jiná otázka je, zda bychom měli na našem rudém sousedovi zavést život ze Země – na naší planetě s tím nemáme příliš dobré zkušenosti.

Ale pokud se rozhodneme, že stojí za to si s půdou na Marsu pohrát a vytvořit tak druhý domov pro nás pozemšťany, ekolog Xiaoshuang Li a jeho kolegové z Čínské akademie věd mají kandidáta, který by podle nich měl být tím pravým. Povrch Země byl kdysi pro život extrémně nehostinný, ale to nezabránilo skupině organismů zvaných mechorosty, mezi které dnes patří mechy, játrovky a rohoviny, aby se z úrodného bezpečí oceánů vydaly hledat nové obzory.

Úspěch těchto suchozemských průkopníků závisel na jejich schopnosti využívat a trávit živiny, které prosakují z hornin nebo po nich stékají, a zároveň přežít naprosto nepříznivé podmínky, které by jiné živé organismy proměnily v prach. Jak se však šířili po skalnatých hranicích Země, vytvářeli půdu, která připravila půdu pro další méně odolné formy života, které postupně vstoupily na souš. Tato genetická zdatnost slouží mechům po celém světě i nadále a vědci se domnívají, že bychom mohli využít jejich vrozeného talentu ke kolonizaci Marsu a položit tak základy pro další méně odolné formy života, jako jsou například plodiny.

Na rozdíl od bujných lesních mechů, které si možná představujete a které to mají ve srovnání se svými předky docela snadné, Syntrichia caninervis se snaží udržovat přísně úsporný způsob života. Daří se jí v pouštích Číny a USA, spolu s ledovými horami Pamíru, Tibetu, Blízkého východu, Antarktidy a cirkumpolárních oblastí. Poušť Gurbantunggut v severozápadní Číně je centrem výskytu S. caninervis, který zde roste hustěji než kdekoli jinde na světě, přestože teploty se pohybují od -40 °C do 65 °C a relativní vlhkost vzduchu klesá na 1,4 %.

Li a jeho kolegové tento mech podrobili zkoušce, a vytlačit S. caninervis z jeho mimořádně široké komfortní zóny není snadné. V laboratoři testovali reakce rostliny na extrémní dehydrataci, dlouhodobé mrazy (-80 °C po dobu 3 nebo 5 let a -196 °C po dobu 15 nebo 30 dní), radiaci (v dávkách 500 až 16 000 Gy) a podmínky podobné těm na Marsu v zařízení pro simulaci planetárních atmosfér (PASF) Čínské akademie věd.

Při simulaci Marsu byly rostliny vystaveny tlaku přibližně 650 pascalů (Pa), což je podobné tlaku 680-790 Pa na Marsu. V noci byla teplota -60 °C a přes den 20 °C, což odpovídá podmínkám na Marsu v rovníkových a středních zeměpisných šířkách. Simulovali také složení atmosférických plynů a úroveň ultrafialového záření, které se blížily těm na Marsu. Dehydratace byla pro S. caninervis procházkou růžovým sadem. A v extrémních mrazech se mu dařilo. Všechny zmrzlé rostliny se po rozmrazení zotavily, přičemž rostliny, které byly dehydratované před zmrznutím, se zotavily mnohem rychleji než jejich zmoklí vrstevníci.

Tváří v tvář radiaci o síle 50 Gy, která by člověka zabila, S. caninervis ani nemrkl. Při 500 Gy se dokonce zdálo, že se jeho růst zrychlil. Mechy, které byly dehydratovány a poté vystaveny marťanským podmínkám, se po pouhých 30 dnech zotavování dokázaly chovat, jako by se to ani nestalo. Jejich hydratované protějšky se zotavovaly o něco déle, ale přesto se probraly.

„Přestože je k vytvoření soběstačných stanovišť na jiných planetách ještě dlouhá cesta, prokázali jsme velký potenciál S. caninervis jako průkopnické rostliny pro růst na Marsu,“ píší vědci. „S výhledem do budoucna očekáváme, že by tento slibný mech mohl být dopraven na Mars nebo Měsíc, aby se dále testovala možnost kolonizace a růstu rostlin ve vesmíru.“

I kdyby se ukázalo, že mech na Marsu je hrozný nápad, skutečnost, že S. caninervis dokáže proměnit zcela vyprahlou půdu v „živou kůži“, a to i poté, co přežije tak extrémní podmínky, dává určitou naději pro život na naší vlastní planetě, který je, jak se zdá, odolnější, než mu někdy přisuzujeme.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: cell.com, space.com