Vědci sledují noční oblohu, aby odhalili mimozemské sondy

Zájem o neidentifikované létající objekty (UFO) vzrostl od chvíle, kdy zpráva Pentagonu z roku 2021 odhalila zřejmě anomální objekty ve vzdušném prostoru USA, označované jako neidentifikované vzdušné jevy (UAP).

Nyní jsme v roce 2023 a NASA již vytvořila komisi, která zprávy prošetří. Zároveň jmenovala ředitele pro výzkum UAP.

Nově založená kancelář Pentagonu také zveřejnila záběry záhadných kovových koulí. Nejpozoruhodnější je asi to, že David Grusch, bývalý zpravodajský důstojník, vypovídal pod přísahou před americkým Kongresem a uvedl, že vyslechl asi 40 lidí zapojených do tajných programů zabývajících se havarovanými UFO.

Zajímám se o pátrání na obloze po mimozemských, fyzikálních objektech, které nám jednoho dne mohou prozradit, zda jsme v galaxii sami. Vezměte si například toto: v naší galaxii Mléčné dráhy se nachází 40 miliard potenciálně obyvatelných planet o velikosti Země.

Lidská vynalézavost nám umožnila zkonstruovat a vypustit sondy jako Voyager a Pioneer, které jsou schopny dosáhnout nejbližších hvězd. Iniciovali jsme úsilí, jako je program Breakthrough Starshot, jehož cílem je dosáhnout blízké hvězdy Alfa Centauri během několika desetiletí zkoumáním inovativních metod pohonu.

Vyslání sondy může být ekonomičtější než vysílání rádiové nebo laserové komunikace, pokud není třeba spěchat. Pokud mohou lidé vyslat sondu k jiné hvězdě, proč by jiná civilizace nemohla vyslat sondu do naší Sluneční soustavy? Taková sonda by se mohla dostat do hlavního pásu asteroidů a číhat na asteroid.

Nebo se může dostat na Zemi a vstoupit do naší atmosféry. Pokud by byl pozorován, byl by označen za „UFO“. Civilizace schopná vyrábět a vysílat sondy by jich mohla vyslat miliony na průzkumné mise po celé naší galaxii.

Někteří mohou namítnout, že takové sondy by mohly existovat pouze v případě, že by dodržovaly fyzikální a technické zákony, jak je chápeme dnes. Lidstvo je však relativně mladá civilizace a naše znalosti se neustále vyvíjejí.

Zatímco lidé snili o létání po tisíciletí, kdy jsme se dívali na oblohu, od doby, kdy bratři Wrightové uskutečnili první let, uplynulo teprve 120 let. Je to zhruba stejně dávno, jako Albert Einstein publikoval svou speciální teorii relativity. Je opravdu tak těžké si představit, že civilizace, která je o stovky tisíc let starší než ta naše, se mohla dozvědět více o fyzikálních zákonech nebo vyvinout několik dalších technických triků?

Pokud by se civilizace vyvinula v umělou inteligenci (AI), mohla by přežít miliony let. To by mohlo znamenat, že by pomalou cestu k sousední hvězdě považovala za pouhou procházku. Přesto se jen málo astronomů cítilo ohromeno videozáznamy amerického námořnictva nebo vládními zprávami. Potřebujeme podstatně lepší důkazy a údaje, než jaké byly dosud předloženy.

Odhalení UFO

Jak můžeme ověřit, zda se v blízkosti Země nacházejí mimozemské sondy a zda je lze spojit s možným fenoménem UFO? Existuje mnoho možností.

Analýza materiálů z potenciálně havarovaných UFO by mohla poskytnout nezvratný důkaz. To by vyžadovalo nejmodernější techniky, které by určily, zda tyto vraky vykazují exotické nebo výrazně odlišné výrobní charakteristiky.

Získání takových exotických vzorků, pokud skutečně existují, se může ukázat jako náročné. Říká se, že jsou v rukou soukromých společností. Nově navrhovaná legislativa by však mohla nabídnout řešení tohoto problému ve Spojených státech tím, že nařídí, aby všechny umělé materiály z jakýchkoli nelidských inteligencí byly odevzdány vládě USA.

V projektech, které David Grusch vede, pátrá po umělých ne-lidských objektech tak, že hledá krátké světelné záblesky na noční obloze. Krátké záblesky obvykle vznikají, když plochý, vysoce odrazivý povrch, například zrcadlo nebo sklo, odráží sluneční světlo. Mohou však být také důsledkem umělého objektu, který vyzařuje své vlastní vnitřní světlo.

Takové krátké světelné záblesky se někdy opakují a sledují přímou linii, jak se objekt během svého oběhu kolem Země pohybuje vesmírem. Proto se družice na snímcích často jeví jako opakující se světelné záblesky.

Historické fotografické desky pořízené před vypuštěním Sputniku 1 v roce 1957 odhalily přítomnost devíti světelných zdrojů (přechodných jevů), které se na malém snímku objeví a zmizí během jedné hodiny, což odporuje astronomickým vysvětlením. V některých případech jsou přechodné světelné zdroje dokonce zarovnané, stejně jako když krátké záblesky pocházejí z pohybujících se objektů.

Nejnovější nález tohoto druhu ukazuje tři jasné hvězdy na snímku z 19. července 1952 (shodou okolností ve stejnou dobu, kdy došlo ke slavným přeletům UFO ve Washingtonu). Tyto tři hvězdy již nikdy nebyly spatřeny.

Pátrání po mimozemských sondách na moderní noční obloze představuje vážnou, ale nezbytnou výzvu. Nový výzkumný program známý jako ExoProbe hledá pomocí několika dalekohledů krátké světelné záblesky potenciálních mimozemských objektů.

Aby bylo možné ověřit pravost každého záblesku, musí být pozorován nejméně dvěma různými dalekohledy.

Vzhledem k tomu, že tyto dalekohledy jsou od sebe vzdáleny stovky kilometrů, umožňuje každý světelný záblesk způsobený objektem uvnitř Sluneční soustavy změřit paralaxu. Zdánlivý posun polohy objektu při pohledu ze dvou různých bodů a vypočítat vzdálenost objektu.

Projekt ExoProbe také používá vlastní metody k odfiltrování světelných záblesků z milionů úlomků kosmického smetí a tisíců satelitů, které zahlcují oblohu. Přidáním dalekohledu, který v reálném čase snímá spektra (rozložení vlnových délek světla) objektů v širokém poli, lze analyzovat přechodné jevy dříve, než zmizí v nicotě.

A konečně zvýšení počtu dalekohledů dále zvyšuje přesnost měření paralaxy a určení skutečné trojrozměrné polohy objektu. V konečném důsledku je cílem identifikovat jakýkoli potenciální mimozemský objekt a přivézt jej zpět na Zemi k dalšímu studiu.

Přibližně 60 let pátrání po mimozemských civilizacích v rádiových frekvencích nepřineslo žádné výsledky. Nacházíme se v okamžiku, kdy je třeba prozkoumat nové cesty. To znamená, že konečně můžeme zaměřit svou pozornost blíže k domovu. Bez ohledu na výsledek je tato cesta jistě poctou naší neukojitelné zvědavosti.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: theconversation.com, space.com