Fúze se blíží, ale jsme připraveni na problémy, které by mohla způsobit?

Využití energie z jaderné fúze – slučování jader, která se nacházejí v atomech, by mohlo mít zásadní význam pro přechod na dekarbonizovaný globální energetický systém.

Vzhledem k tomu, že otázky změny klimatu a energetické bezpečnosti jsou stále důležitější, je příslib zdánlivě „čistého“, „hojného“ a „bezpečného“ zdroje energie, jako je jaderná fúze, stále lákavější. V reakci na to se průmysl fúze rychle rozvíjí a fráze, že fúze je „vzdálená 30 let a vždycky bude“, začíná ztrácet na důvěryhodnosti, protože technologie se dostává mimo experimentální fázi.

Je však příliš snadné vyvolat humbuk kolem zdánlivě ideálního řešení společenských problémů, a já bych si dovolil tvrdit, že realizace energie z jaderné fúze se může dostat do napětí s problémy, které navrhuje řešit.

Uvádění tohoto humbuku do souvislostí a zkoumání oblastí, v nichž může toto napětí vzniknout, je zásadní pro zajištění toho, aby se technologie rozvíjela eticky správným způsobem a mohla přinést čistý společenský prospěch, pokud se ukáže jako životaschopná.

Přitažlivost bezemisního, nízkoodpadového, spolehlivého a relativně bezpečného zdroje energie, jako je jaderná fúze, je zřejmá. Je to v kontextu rostoucí celosvětové poptávky po energii a v souvislosti se změnou klimatu. To vše vyžaduje přechod na čistý energetický systém.

Všeobecně se soudí, že energie z jaderné syntézy by byla schopna zaplnit mezery stávajících zdrojů energie. Například by dokázala obejít nepravidelnost obnovitelných zdrojů energie, vzhledem k tomu, že dodávky solární a větrné energie jsou nepředvídatelné a závislé na počasí. Fúze se také vyhne dlouhodobému radioaktivnímu odpadu, bezpečnostním problémům a obavám veřejnosti z konvenční jaderné štěpné energie. Pomohla by zmírnit náklady na emise uhlíku a skleníkových plynů z fosilních paliv.

Energie z jaderné syntézy může také zmírnit obavy o energetickou bezpečnost, protože některé z jejích klíčových zdrojů jsou k dispozici v hojném množství. Například deuterium používané v některých fúzních procesech lze snadno získat z mořské vody. Tím by se snížila závislost na dovozu a státy by byly chráněny před otřesy na globálním trhu.

Tyto výhody však mohou zakrývat hlubší etické otázky týkající se vývoje této technologie a některých potenciálně škodlivých dopadů. Jedním z nejzřetelnějších případů takového napětí je pravděpodobně udržitelnost životního prostředí. To se týká zejména spojení se zmírňováním klimatických změn a snižováním emisí skleníkových plynů.

Změna klimatu je problém, který se hodí k přístupu „techno-fix“ – jinými slovy, může být lákavé vyhnout se důležitým změnám v našem chování, protože si myslíme, že se můžeme spolehnout na to, že technologie vše vyřeší. Tomu se říká argument „obstrukce zmírňování“.

Srovnávání emisí skleníkových plynů s poptávkou po energii také vyvolává otázky spravedlnosti a rovnosti. Poptávka po energii roste v některých regionech, především na globálním jihu, které k současné klimatické krizi přispěly nejméně. Přesto jsou programy jaderné syntézy v drtivé většině založeny na globálním severu. Pokud se tedy fúze ukáže jako životaschopná, ti, kteří mají přístup k takové transformační technologii, nemusí být nutně těmi, kdo ji budou nejvíce potřebovat.

Změna klimatu je globální výzvou, takže každé navrhované řešení musí zohlednit globální dopad. Chceme-li se vypořádat s klimatickou výzvou, je třeba usilovat o zohlednění kontextu rozvoje a zahrnout do zavádění jaderné syntézy úvahy o globální nerovnosti.

Podobné obavy se týkají i materiálů používaných pro energii z jaderné syntézy. Mezi ně patří kritické nerostné suroviny, včetně lithia, wolframu a kobaltu. Při těžbě a zpracování těchto nerostů vznikají skleníkové plyny. V některých případech se těžba nachází na pozemcích původních obyvatel nebo v jejich blízkosti. A dodavatelské řetězce těchto materiálů jsou zasazeny do geopolitického napětí, v němž se vytvářejí aliance, spolupráce, konkurence a potenciál pro vznik monopolů.

Rtuť se například používá při zpracování lithia pro fúzní reaktory. Tento prvek nejenže poškozuje životní prostředí a je toxický, ale je také z velké části závislý na čínské výrobě.

Zrychlující se tempo vývoje energie z jaderné syntézy zvyšuje riziko, že tato potenciální nebezpečí budou cestou přehlédnuta. Řekl bych však, že toto není případ, kdy bychom měli morálně brzdit, ale spíše přeřadit na vyšší rychlostní stupeň. Přístup k těmto potenciálním etickým problémům vyžaduje systematické uvažování v celém procesu vývoje, od promýšlení důsledků konstrukčních rozhodnutí a výběru materiálů až po spravedlivé strategie zavádění a sdílení znalostí.

Přístup k energii je základem lidského blahobytu a rozvoje a energetický systém jako celek má hluboké společenské dopady. Pokud bychom se otevřeně nezabývali sociálními a etickými výzvami nových a vznikajících technologií v této oblasti, bylo by to přinejmenším nezodpovědné a přinejhorším škodlivé. To platí zejména v případě, kdy dopady technologie jaderné syntézy mohou umocnit přesně ty problémy, které má řešit.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: theconversation.com, ourworldindata.org