NASA možná neúmyslně zničila život na Marsu, tvrdí německý vědec

Při všech dosavadních průzkumech Marsu jsme nenašli žádný důkaz, který by splňoval přísná měřítka pro tvrzení, že jsme jednoznačně našli život.

Když však před desetiletími v 70. letech minulého století přistávací moduly Viking jako první americká mise bezpečně přistály na rudé planetě a prozkoumaly ji, mohli jsme být blízko. Jeden z výzkumníků se domnívá, že ve vzorku marťanské půdy existuje život. A pak jsme ho v naší snaze vyčmuchat ho uhasili. Jen tak.

Podle astrobiologa Dirka Schulze-Makucha z Technické univerzity v Berlíně v Německu mohl být experiment, jehož cílem bylo odhalit známky mikrobiálního života na Marsu, smrtící. Ve sloupku zveřejněném loni na serveru Big Think a v komentáři publikovaném v září v časopise Nature Astronomy spekuluje, že právě naše metody mohly být samy o sobě destruktivní.

Pokud tomu tak je, je nezbytné, abychom při navrhování budoucích experimentů důkladně zvážili ekologii Marsu. A jak radí Schulze-Makuch, lidstvo by mělo vyslat další misi, věnovanou především hledání života, s ohledem na tyto úvahy. Když v roce 1976 přistály na Marsu dva přistávací moduly Viking, měly seznam cílů. Jedním z nich bylo provedení souboru experimentů, jejichž cílem bylo otestovat marťanskou hlínu na přítomnost biosignatur – stop molekul, které naznačují přítomnost života.

Doposud se jednalo o jediné specializované biologické experimenty prováděné na Marsu. Jeden z těchto experimentů, plynový chromatograf s hmotnostním spektrometrem (GCMS), zjistil přítomnost chlorovaných organických látek. V té době byl tento výsledek interpretován jako kontaminace z čisticích prostředků pro lidi, a tedy jako nulová detekce známek biologie.

Nyní víme, že chlorované organické látky jsou na Marsu původní, ačkoli stále není známo, zda vznikají biologickými nebo nebiologickými procesy. V posledních letech se objevily spekulace o destruktivitě biologických experimentů Viking. GCMS potřeboval vzorky zahřát, aby se v nich oddělily různé materiály. To, jak ukázala následná analýza, mohlo způsobit spálení právě těch organických látek, které chtělo najít.

Nyní Schulze-Makuch naznačuje, že další experimenty mohly zničit důkazy podobně, konkrétně experimenty s uvolňováním značek a pyrolytické uvolňování, které zahrnovaly napouštění marťanských vzorků kapalinou a následné testování výsledků na důkazy metabolismu, respektive fotosyntézy. Výsledky naznačovaly pozitivní signál, který se zdál být v rozporu s nulovými výsledky čtvrtého experimentu, výměny plynů. To bylo a zůstává matoucí, píše Schulze-Makuch.

Při zpětném pohledu však byly experimenty s uvolňováním pravděpodobně špatně koncipovány. Tehdy jsme předpokládali, že život na Marsu bude podobný životu na Zemi a bude se mu dařit v přítomnosti vody, čím více, tím lépe.

Jak jsme se však nedávno dozvěděli, život se může optimalizovat tak, aby se mu dařilo i ve velmi suchých podmínkách. A Mars je velmi suchý. Pokud tyto podmínky změníme, může se stát, že se mu přestane dařit. „Nyní si položme otázku, co by se stalo, kdybychom tyto mikroby přizpůsobené suchu zalili vodou. Mohlo by je to zahltit? Odborně bychom řekli, že je hyperhydratujeme, ale zjednodušeně řečeno by to bylo spíše jejich utopení,“ vysvětlil Schulze-Makuch ve svém sloupku.

„Bylo by to, jako kdyby vás našla mimozemská loď, jak se potulujete polomrtví v poušti, a vaši rádoby zachránci by se rozhodli: ‚Lidé potřebují vodu. Vysadíme člověka uprostřed oceánu, abychom ho zachránili!“. To by také nefungovalo.“

Zajímavé je, že známky života zjištěné v experimentu s pyrolytickým uvolňováním byly mnohem silnější v kontrolním pokusu na sucho, při kterém se do vzorku nepřidávala voda. Zdá se tedy přirozené se ptát, stejně jako jiní: odhalily tyto experimenty známky života, které jsme zavrhli?

Tyto náznaky jsou však stále rozporuplné a zdaleka ne průkazné. Mohou však být důvodem k dalšímu zkoumání. Schulze-Makuch již v roce 2007 navrhl, že na Marsu může existovat život přizpůsobený suchu, který obsahuje peroxid vodíku. Výsledky Vikingů, jak tvrdí on a jeho spoluautor Joop Houtkooper, nejsou s touto hypotézou v rozporu.

„Pokud jsou tyto závěry o organismech přežívajících v hyperaridních marťanských podmínkách správné, pak bychom spíše než ‚sledovat vodu‘, což byla dlouholetá strategie NASA při hledání života na rudé planetě, měli navíc sledovat hydratované a hygroskopické sloučeniny – soli – jako způsob, jak najít mikrobiální život,“ uzavírá Schulze-Makuch.

„Téměř 50 let po biologických experimentech Viking je čas na další misi pro detekci života, nyní, když mnohem lépe rozumíme marťanskému prostředí.“

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: nature.com, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, bigthink.com, ChatGPT AI