Návrh infračervené kamery s umělou inteligencí, nám dává možnost na pozemské obloze hledat stopy po mimozemských návštěvnících

V roce 2021 vydal Úřad ředitele národních zpravodajských služeb (ODNI) zprávu s podrobnými informacemi o nedávno odtajněných neidentifikovaných leteckých jevech (UAP). Od té doby vydává ministerstvo obrany každoroční zprávy o UAP prostřednictvím Úřadu pro řešení anomálií ve všech oblastech (AARO). Přesto stále chybí veřejně dostupné vědecké údaje.

Nová studie vedená Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) a projektem Galileo navrhuje infračervenou kameru (Dalek) pro hledání potenciálních indicií mimozemských kosmických lodí. Studii vedla Laura Domine, členka Keto-Galileo Postdoctoral Fellowship na Harvardově univerzitě a výzkumná pracovnice projektu Galileo.

K ní se připojili kolegové z CfA, projektu Galileo, Whitinovy observatoře, Vědecké koalice pro studium UAP a společnosti Atlas Lens Co. Příspěvek shrnující jejich návrh byl prezentován na konferenci 2025 Lunar and Planetary Science Conference (2025 LPSC), která se konala od 10. do 14. března ve Woodlands v Texasu. Přístroji, který ve svém příspěvku popisují, se přezdívá Dalek, vzhledem k jeho podobnosti se stroji antagonistů ze seriálu Doctor Who (obrázek dole). Tento přístroj vychází z doporučení NASA v nezávislé studii z roku 2023, kde se uvádí:

„Účelové budoucí senzory pro detekci UAP by měly být navrženy tak, aby se přizpůsobovaly v milisekundových časových intervalech a napomáhaly lepší detekci. Výstražné systémy by měly rychle a jednotně detekovat a sdílet přechodné informace… Multisenzorové platformy jsou důležité pro poskytnutí úplného obrazu o události UAP. Měl by být zaznamenán pohyb objektu, jeho tvar (obrazová data), barva (multispektrální nebo hyperspektrální data) a případné zvuky a další charakteristiky.

Jejich příspěvek podrobně popisuje tuto multimodální, multispektrální pozemní observatoř, první přístroj, který byl uveden do provozu na vývojovém pracovišti institutu Galileo, a proces kalibrace. Profesor Avi Loeb, profesor vědy Frank B. Baird Jr. na Harvardově univerzitě, ředitel Institutu pro teorii a výpočet (2007-současnost) v rámci CfA, je také vedoucím projektu Galileo (2021-současnost). Jak uvedl pro Universe Today prostřednictvím e-mailu:

„Vládní údaje USA jsou často utajované, ať už proto, že byly shromážděny utajovanými senzory, nebo proto, že jim není zcela porozuměno a mohly by být relevantní pro národní bezpečnost. V případě pochybností se údaje nezveřejňují ani veřejnosti, ani vědecké komunitě. Obloha však utajená není, a proto projekt Galileo provozuje celooblohové observatoře na Harvardově univerzitě a buduje další dvě observatoře v Pensylvánii a Nevadě, které pátrají po anomálních objektech v infračerveném, optickém, rádiovém a zvukovém pásmu.“

Jak Loeb upřesnil, každá z těchto tří observatoří detekuje přibližně 100 000 objektů měsíčně a již získala údaje o přibližně 1 milionu objektů. Jedná se o největší systematicky shromažďovanou databázi NEO, kterou projekt Galileo analyzuje pomocí softwaru pro strojové učení. Tento software se skládá z modelu YOLO (You Only Look Once) pro detekci objektů a algoritmu SORT (Simple Online and Realtime Tracking) pro rekonstrukci trajektorie.

Tyto algoritmy jsou vyškoleny na známých objektech (letadla, drony, balóny, ptáci, satelity atd.), což jim umožňuje třídit všechny pozorované UAP a detekovat odlehlé hodnoty. Článek dále obsahuje přehled prvních pěti měsíců provozu observatoře. Jak tým ve svém článku uvádí, za toto období bylo detekováno zhruba 500 000 objektů. Přibližně 16 % trajektorií, které rekonstruovali (~80 000), bylo označeno jako odlehlé na 95% hladině spolehlivosti a ručně prozkoumáno pomocí infračervených snímků.

Z nich 144 trajektorií zůstalo nejednoznačných, což jsou podle nich pravděpodobně světské objekty, které nelze dále klasifikovat bez informací, vzdálenosti a dalších údajů ze senzorů. Řekl Loeb:

„Během prvních pěti měsíců zprovoznění dat uvedených v tomto článku jsme prozkoumali půl milionu objektů a vyhodnotili naši schopnost klasifikovat je bez informací o vzdálenosti. Do budoucna doufáme, že budeme měřit vzdálenosti objektů na základě triangulace pomocí více detektorů rozmístěných v rámci každé observatoře. To nám umožní určit rychlost a zrychlení různých typů objektů a jasně identifikovat ty anomální.“

Pro srovnání, utajované studie prováděné vládními agenturami, jako je AARO, které mohou často využívat odhady vzdálenosti z radarových dat a více senzorů, uvádějí, že ∼3 % případů, na které byly upozorněny, zůstalo nejednoznačných. Konečným cílem je podle Loeba najít několik málo (pokud vůbec nějaké) odlehlých bodů, které by mohly být považovány za důkaz technologicky vyspělého druhu (tzv. technosignatury). Řekl Loeb:

„Naším cílem je ověřit, zda se na Zemi nevyskytují objekty, které vykazují anomální letové charakteristiky nebo tvary. I kdyby jeden z milionu náhodou vykazoval schopnosti, které se vymykají lidmi vytvořeným technologiím, jednalo by se o největší vědecký objev všech dob. Takový objekt by mohl naznačovat existenci mimozemské technologické civilizace, od níž bychom se mohli dozvědět o pokročilejší vědě a technologii, než jakou lidé vyvinuli v minulém století.“

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: mdpi.com, projects.iq.harvard.edu