Nové fyzikální odhalení může znamenat, že všichni žijeme v simulaci

 žijeme v simulaci
Autor: Merlin Lightpainting / Zdroj: Pexels

Vůně kávy. Jasné sluneční světlo pronikající mezi stromy. Kvílení větru v noční tmě. To vše podle filozofického argumentu publikovaného v roce 2003 nemůže být skutečnější než pixely na obrazovce.

Říká se jí simulační hypotéza a předpokládá, že pokud se lidstvo dožije dne, kdy bude moci opakovaně simulovat vesmír pomocí nějakého počítače, je pravděpodobné, že žijeme v jedné z těchto mnoha simulací.

Pokud ano, pak vše, co prožíváme, je modelem něčeho jiného, odděleným od nějakého druhu reality. Je to spíš myšlenkový experiment než cokoli jiného, ale vědci do toho rádi šťourají, aby zjistili, jestli se něco kroutí. A nové šťouchnutí naznačilo, že se něco „kroutí“.

Druhý zákon infodynamiky, který vymysleli fyzik z Portsmouthské univerzity Melvin Vopson a matematik Serban Lepadatu z Institutu Jeremiaha Horrocse pro matematiku, fyziku a astronomii ve Velké Británii, podporuje domněnku, že to všechno není nic jiného než sofistikovaný model na poněkud přepychovém počítači.

„Objev druhého zákona dynamiky informace (infodynamiky) v roce 2022 usnadňuje nové a zajímavé výzkumné nástroje na pomezí fyziky a informace,“ píše Vopson v novém článku publikovaném v časopise AIP Physics.

„V tomto článku znovu zkoumáme druhý zákon infodynamiky a jeho použitelnost pro digitální informaci, genetickou informaci, atomovou fyziku, matematické symetrie a kosmologii a poskytujeme vědecké důkazy, které zřejmě podporují hypotézu simulovaného vesmíru.“

Vopsonův a Lepadatův druhý infodynamický zákon vychází z druhého termodynamického zákona, který říká, že každý přirozeně probíhající proces ve vesmíru vede ke ztrátě energie a zvýšení míry neuspořádanosti systému neboli entropie.

Vopson, který navrhl, že informace lze ve skutečnosti považovat za formu hmoty, předpokládal, že totéž bude platit i pro informační systémy, že v průběhu času by se měl zvyšovat i jejich vlastní druh neuspořádanosti.

Při studiu dvou různých informačních systémů, digitálního úložiště dat a genomu RNA, však zjistil, že tomu tak není. Druhý zákon infodynamiky vyžaduje, aby „informační entropie“ buď zůstala na stejné úrovni, nebo se dokonce v čase snižovala.

„Už tehdy jsem věděl, že tento objev má dalekosáhlé důsledky pro různé vědní obory,“ říká Vopson. „Dále jsem chtěl tento zákon podrobit zkoušce a zjistit, zda by mohl dále podpořit simulační hypotézu tím, že by se posunul z filozofické oblasti do hlavního proudu vědy.“

Ve své nové práci fyzik zkoumá, co tento nový zákon znamená pro řadu oborů, jako je genetika, kosmologie, atomová fyzika, symetrie a samozřejmě pro simulační hypotézu.

V případě genetiky Vopson analyzoval sekvence RNA různých variant viru SARS-CoV-2. Zjistil, že všechny analyzované varianty vykazovaly pokles informační entropie, když procházely mutací. Tato zjištění také naznačovala, že existuje nějaký mechanismus, který řídí mutaci podle druhého infodynamického zákona, a nikoli pouze náhodná shoda.



Zjistil také, že elektrony v atomu se uspořádávají tak, aby minimalizovaly informační entropii, a že aby se vesmír mohl dále rozpínat, musí být nárůst fyzikální entropie vyvážen odpovídajícím poklesem informační entropie. A převahu symetrie ve vesmíru od malé sněhové vločky až po ohromující spirální galaxie, lze také vysvětlit druhým infodynamickým zákonem.

„Principy symetrie hrají důležitou roli s ohledem na přírodní zákony, ale až doposud bylo jen málo vysvětleno, proč tomu tak je. Moje zjištění ukazují, že vysoká symetrie odpovídá stavu s nejnižší informační entropií, což potenciálně vysvětluje příklon přírody k tomuto stavu,“ říká Vopson.

„Tento přístup, při kterém se odstraňují přebytečné informace, připomíná proces, kdy se v počítači odstraňuje nebo komprimuje zbytečný kód, aby se ušetřilo místo v úložišti a optimalizovala spotřeba energie. A ve výsledku podporuje myšlenku, že žijeme v simulaci.“

Dalším krokem bude experimentální ověření těchto zjištění. Pokud žijeme v simulaci, pak je informace základním stavebním prvkem našeho vesmíru, podobně jako jsou bity základní jednotkou informace v počítačích, a může, jak Vopson již dříve navrhl, mít hmotnost.

Pokud tomu tak je, pak ji lze detekovat prostřednictvím anihilace informace ve srážkách částic s antičásticemi. Samozřejmě, že náš modelovaný vesmír jako komprimovaná a optimalizovaná simulace by musel být naprogramován nějakým hlubším, složitějším systémem, což by představovalo ještě větší soubor otázek.

Možná by jednoho dne mohl někdo dokonce vymyslet program, který bychom mohli spustit a který by na ně odpověděl. Myslíte si, že žijeme v simulaci?

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: pubs.aip.org

Průměrné hodnocení 3.5 / 5. Počet hodnocení: 97

Zatím nehodnoceno.

44 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *