Proč je přesun výroby elektroniky z Číny stěží dosažitelný?

Je to už mnoho let, co byl Steve Jobs hostem v televizním rozhovoru. Na otázku, proč se iPhone nemůže vyrábět v USA, vysvětlil, že to je nereálná mise. „Výrobu vyspělé elektroniky se pravděpodobně nikdy nepodaří vrátit domů,“ prohlásil Jobs. Stejně jako tehdy je nyní ještě jasnější, proč přesunout výrobu z Číny není tak snadné.

O deset a více let později je Čína stále místo, kde se vyrábějí dokonce i americké vlajky. Z hlediska průmyslového rozvoje pokročily v míře, kterou nikdo nečekal. Abychom pochopili, proč je přesun výroby čipů na Západ jen stěží dosažitelný, musíme se vrátit trochu do historie.

Jak dosáhli takového stupně vývoje?

V 70. letech 20. století, za Nixonovy éry, byla zahájena jednání o normalizaci vztahů a možné spolupráci. V roce 2001 dosáhla nejlidnatější země světa plného členství ve WTO. Zajímavé je, že to bylo iniciováno USA. Nicméně řada amerických společností zde působila již dříve. Roky 2000 a 2001 si však budeme pamatovat jako přelomové v průmyslovém rozvoji Číny.

Americké firmy začaly v Číně pomalu investovat na počátku 80. let. Začaly s přesunem výroby kvůli levnější pracovní síle a širší nabídce příležitostí k získání větších zisků. Tehdy se tomu nikdo nebránil, protože všichni byli spokojeni. Velká část obyvatel se začala vymaňovat z chudoby.

Na druhé straně americké společnosti získaly vyšší zisky. Také vykořisťování pracovní síly a lidským právům nevěnovalo mnoho lidí pozornost. Důvod je prostý: nebylo v zájmu nikoho, aby navázaná spolupráce zkrachovala.

Po roce 2000 čínské úřady dospěly k závěru, že svůj potenciál mohou využít mnohem lépe. Začaly tedy rozvíjet strategii „ekosystému“. Například výroba bavlněné bundy vyžaduje nejen bavlnu.

Je zde také její zpracování, tkaní, šití a obstarávání potřebných surovin, jako jsou knoflíky, zipy, látky atd. Proto zorganizovali výrobu těchto materiálů na vlastní půdě. A také v některých částech sousedních zemí, jako je Bangladéš, Nepál a Vietnam.

Je přesun výroby z Číny vůbec možný?

Totéž se nyní děje s chytrými telefony, počítači a veškerou další vyspělou elektronikou. Úřady vytvořily průmyslovou strategii se vzájemně závislými dodavatelskými řetězci. Výroba všech potřebných komponent byla organizována v regionu tak, aby náklady byly co nejnižší. Stojí za zmínku, že tento proces vlastně začal v roce 1980, kdy se Čína začala otevírat světu.

Skvělým příkladem je město Shenzhen (Šen-čen). Na konci 70. let to byla rybářská vesnice s pouhými 30 000 obyvateli. O třicet let později už čítá více než 10 milionů obyvatel. Jde o to, že 30 nebo 40 let vývoje strategie a přijímání správných rozhodnutí vedlo k situaci, v níž se tato země nachází dnes.

Postupem času se čínský průmysl začal rozvíjet. Nejde jen o mobilní telefony. Klíčová je telekomunikační infrastruktura. Evropské společnosti, jako jsou Nokia, Siemens a Ericsson, to nepovažovaly za problém. Zpočátku čínský konkurent nepředstavoval konkurenci v oblasti výroby síťové infrastruktury. Netrvalo však dlouho a dostal se na vrchol. Důvod je prostý. Byli prostě konkurenceschopnější. Jak se ukázalo, Huawei na globálním trhu zvítězil, ale ne všem se to líbilo. Zejména ne v USA, které začaly s kampaní Stěhování výroby z Číny. Nejen infrastrukturní zařízení, ale téměř celý průmysl je spojen s pokročilými technologiemi.

Vývoj stále probíhá

Podobný vývoj událostí se později odehrál i u mobilních telefonů, kdy Huawei téměř obsadil první místo v počtu dodávek zařízení. V roce 2018. Trump se odvolal na článek 301 obchodního zákona z roku 1974. Tento zákon uvalil cla na obrovské množství čínského zboží, což byl začátek obchodní války. Jedním z cílů zde bylo donutit zahraniční společnosti k odchodu ze země, ale neděje se tak, jak se předpokládalo. Přinejmenším ne takovým tempem, jaké si americká administrativa přála. Takže přesun výroby z Číny by mohl být rozumně jejich konečným cílem.

Trump nakonec na Huawei uvalil sankce kvůli obvinění ze špionáže, která byla prohlášena za národní hrozbu. Společnost Huawei ztratila přístup ke službám Google a byla prakticky vyřazena ze hry. Mnozí analytici se domnívají, že společnost Huawei byla ve skutečnosti jen vedlejší zástavou při jednáních mezi čínskou a americkou stranou. Vzhledem k obchodnímu rozdílu mezi USA je celý obraz mnohem větší a rozsáhlejší než jen jeden subjekt. V tomto případě společnost Huawei.

Ovládnutí trhu s chytrými telefony

Čína mezitím převzala prakticky kompletní výrobu mobilních telefonů téměř všech značek. Megafactory jako Foxconn a Pegatron vyrábějí naprostou většinu chytrých telefonů, které si dnes můžete koupit v obchodech. Pokud se ptáte, proč se výroba telefonů nemůže vrátit na Západ, odpověď je jednoduchá. Je to vlastně stejné jako v případě bavlněných bund. Není to tak dávno, co se telefony vyráběly ve Švédsku, Německu a Finsku. USA se to rozhodně nelíbí, a tak si nyní vynucují přesun výroby z Číny.

Například Nokia a Ericsson. V USA a Kanadě sídlila Motorola, respektive BlackBerry. Všechny tyto společnosti se v určitém období potýkaly s určitými problémy. A právě Čína toho v pravý čas využila. Nebylo těžké předpokládat, že čínští výrobci chytrých telefonů předstihnou světový trh. Možná ne z hlediska dominance značky, ale spíše jako země, kde se nacházejí průmyslové závody.

Veškerý podpůrný průmysl se nachází v Asii. To znamená, že jakýkoli pokus o jejich přesun přes Pacifik nebo Atlantik by vyvolal nepřijatelné náklady. Kromě výroby telefonů by se měl přemístit i celý podpůrný průmysl.

Přesun výroby by mohl způsobit nepředstavitelné náklady.

Pro představu, Čína dováží z USA bavlnu na výrobu bund a dalšího textilního zboží. USA tedy vyvážejí suroviny a dovážejí konečný výrobek. To je v podstatě jedna z největších porážek hospodářské strategie USA, pokud vůbec nějakou měla. Nehledě na to, že se řídila krátkodobými cíli zvyšování zisků jednotlivých společností. Nyní se ocitly v situaci, kdy na sebe uvalily sankce za obranu, takže trvají na přesunu výroby z Číny zpět na svou půdu.

Při přesunu celého odvětví by mnoho společností jednoduše zkrachovalo. Zatímco některé jiné by případně přežily s pomocí státu. Skutečnou otázkou však je, zda mají západní země dostatek prostředků na to, aby se do takové výpravy pustily. A zda vůbec existuje politická vůle se touto otázkou zabývat, či nikoliv. Samozřejmě mají vždy možnost tisknout další peníze a právě jsme viděli, kam to vedlo.

Nejde jen o Čínu

Stejně jako přesun výroby z Číny jsme nedávno zaznamenali také pokusy o přesun výroby čipů z Tchaj-wanu. A částečně také z Koreje. Ta vyhověla americkým výzvám, aby Samsung investoval do závodu na výrobu čipů v Texasu. Tyto projekty však od samého počátku narážely na řadu překážek. Od nesplněných slibů o dotacích, přes nesoulad daňové politiky atd. se stále pochybným výsledkem kvůli nepředvídatelným nákladům. Může se tedy velmi snadno stát, že i v případě úspěchu se vše může proměnit v Pyrrhovo vítězství. Protože by tyto výrobky byly tak drahé, že by nebylo komu tyto výrobky prodávat.

Viděli jsme také, že evropští operátoři jsou pod tlakem, aby se zbavili zařízení Huawei. Problém je v tom, že je již léta zabudováno do jejich infrastruktury. V takovém případě by evropští operátoři utrpěli mnohem vyšší náklady na změnu než ti v USA.

Průmysl pod politickým vlivem

Na závěr zmiňme slova odborníků, kteří se tomuto odvětví věnují od samého počátku. Například společnosti Apple by trvalo více než 20 let, než by se stala nezávislou na čínském průmyslu. Apple již začal přesouvat část výroby iPhonů do Indie a sousedních zemí. Problém je v tom, že to nelze udělat ze dne na den. Bude trvat mnohem déle, než se dosáhne malého pokroku, pokud jde o diverzifikaci zdrojů. Ukazuje se také, že náklady spojené s odchodem jsou prostě příliš vysoké. Přesun výroby z Číny bude pro Apple přínosem jen částečně. Možná z hlediska diverzifikace výroby. Na druhou stranu to může způsobit další potíže, například růst nákladů.

S ohledem na poslední geopolitické napětí je jen otázkou času, kdy se začne stěhovat Indie. Země BRICS již zareagovaly. V současné době odmítají americký dolar jako rezervní měnu i měnu vzájemného obchodu. Spojeným státům zbývá pouze politický nátlak a sankce, které mohou uvalit na ty, kdo se jejich politice brání.

Je těžké předvídat, zda k přesunu výroby z Číny vůbec dojde. K vývoji událostí určitě nedojde v blízké budoucnosti. USA a EU používají sankce jako nástroj. Někteří analytici je v mnoha případech považují za zbraň. Ještě horší je, že zakazují vlastním společnostem vyvážet zboží, což může vést k vysokým ztrátám. Ty by se tak na druhou stranu mohly stát z hlediska dodavatelských řetězců zcela nezávislými na Západu. Může být také otázkou času, kdy čínští výrobci přestanou potřebovat pomoc západních společností. Například modemy 5G společnosti Qualcomm vytvářejí špičkové SoC.

A co EU?

Totéž by se mohlo stát s vyspělými stroji potřebnými k výrobě nejmodernějších čipů. Pokud vám to uniklo, agentura Bloomberg uvedla, že společnost Duch ASML je v současné době pod drobnohledem jejich vlády. Pro ty, kteří nevědí, ASML je podle tržní kapitalizace nejhodnotnější technologickou firmou v EU. Nizozemsko zjevně ustoupilo USA. A tak nařídilo společnosti ASML, aby přestala prodávat své technologie čínským firmám. Opět se ukazuje, že EU lze označit jen za loutku USA. K dosažení cíle přesunu výroby z Číny USA zjevně využívají EU jako rukojmí.

Pokud se nyní vrátíme na začátek, mohli byste si položit otázku, proč to vychází najevo. Proč ti, kteří Čínu do WTO pustili, ji nyní chtějí ze hry vyřadit? Někdo také může namítnout, že to vše je v rozporu s politikou volného obchodu, kterou zavedly samotné USA. Odpověď je poměrně jednoduchá. A zasahuje hluboko do problematiky globalizace. Ta byla rovněž zavedena USA a je považována za dobrou, dokud slouží jejich zájmům. Když nějaká jiná země začne dosahovat pokroku, situace se změní.

Přesun výroby z Číny by byl možný, ale za jakou cenu?

Přesun výroby z Číny se zdá být pro Západ nutností, aby si uchránil svou dominanci. Jinými slovy, USA chtějí zůstat jedinou supervelmocí. Jsou tedy připraveny udělat cokoli, aby se to stalo skutečností. Zdá se, že se v tomto procesu neobávají ztrát firem z EU. Zde můžeme zmínit, jak vyvíjely nátlak na Jižní Koreu a Samsung. Před několika měsíci je donutili, aby ve svých továrnách na pevnině nevyráběly pokročilé čipy.

Všimli jsme si také, že čínská společnost SMIC usilovně pracuje na tom, aby své výrobky posunula na vyšší úroveň. Bez pomoci společnosti ASML to bude chvíli trvat. Vzhledem k celkovému pokroku pro ně není nemožné, aby v blízké budoucnosti konkurovali TSMC nebo Samsungu.

Ani toho ovšem nelze dosáhnout ze dne na den. Čím více budou USA a EU sankcionovat ostatní země, tím více budou všemi prostředky pracovat na své úplné nezávislosti. Čína by mohla začít vyrábět všechny pokročilé technologie sama. USA a EU by tak vůbec nebyly schopny konkurovat. Samozřejmě to bude chvíli trvat. Mějte na paměti, že Čína hraje v dlouhodobém horizontu, takže čas je na její straně.

Jak tento zmatek nakonec skončí?

Přesun výroby z Číny stále provází velká nejistota. Postupují i další země, jako je Indie, ale i Indonésie a mnoho dalších. Hlavní důvod, proč se nedělá žádný citlivý politický krok, je stále stejný. Ekosystém a dodavatelské řetězce se nacházejí v asijském regionu. Jakýkoli pokus o jejich přesun na Západ by mohl snadno ztroskotat. V jiném případě by to mohlo skončit vyššími výrobními náklady, což by mohlo vést svět k novým konfrontacím. Vzhledem k tomu, že Čína a sousední země nadále vedou trh s vyspělou elektronikou, není pro Západ moudré situaci zhoršovat. Jelikož je výsledek zatím značně nepředvídatelný.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: nationalpost.com, nytimes.com, bloomberg.com