NASA nabídla první pohled na čistý prach z asteroidu Bennu. Mimořádný okamžik odhalil hojnost vody a uhlíku

NASA ve středu večer odhalila, že vzorek odebraný z asteroidu Bennu starého 4,5 miliardy let obsahuje velké množství vody a uhlíku, což je další důkaz pro teorii, že život na Zemi byl zaset z vesmíru.

Objev následuje po sedmileté cestě ke vzdálené skále v rámci mise OSIRIS-REx, která minulý měsíc vysadila v poušti v Utahu svůj drahocenný náklad k pečlivé vědecké analýze.

„Jedná se o největší vzorek asteroidu bohatý na uhlík, který se kdy vrátil na Zemi,“ řekl administrátor NASA Bill Nelson na tiskové akci v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu, kde byly odhaleny první snímky černého prachu a oblázků.

Uhlík tvořil téměř pět procent celkové hmotnosti vzorku a byl přítomen jak v organické, tak v minerální formě, zatímco voda byla uzavřena uvnitř krystalické struktury jílových minerálů, uvedl. Vědci se domnívají, že důvodem, proč má Země oceány, jezera a řeky, je to, že na ni před 4 až 4,5 miliardami let dopadly asteroidy nesoucí vodu, díky čemuž se stala obyvatelnou planetou.

Veškerý život na Zemi je mezitím založen na uhlíku, který vytváří vazby s dalšími prvky, z nichž vznikají bílkoviny a enzymy a také stavební kameny genetického kódu, DNA a RNA. Zjištění byla učiněna na základě předběžné analýzy zahrnující skenovací elektronovou mikroskopii, rentgenovou počítačovou tomografii a další.

„Tohle je sen astrobiologů,“ řekl vědec Daniel Glavin a dodal, že je třeba udělat ještě mnoho práce a vzorek bude poskytnut laboratořím po celém světě k dalšímu studiu.

Největší vzorek asteroidu

OSIRIS-REx nebyla první sondou, která se setkala s asteroidem a přivezla vzorky ke studiu. Japonsku se to podařilo dvakrát, když v letech 2010 a 2020 přineslo nebeský prach.

Ale množství nasbíraných vzorků odhadem 250 až 500 gramů, je mnohem větší než množství, které přinesly japonské mise, přičemž Hayabusa2 zvládla přinést pouze 5,4 gramu materiálu. Asteroid Bennu, pojmenovaný po staroegyptském božstvu, je podle NASA „prastarým artefaktem zachovaným ve vesmírném vakuu“, což z něj činí atraktivní cíl pro studium.

Jeho oběžná dráha, která protíná dráhu naší planety, také usnadnila cestu než cesta do pásu asteroidů, který leží mezi Marsem a Jupiterem. Kromě vědeckých poznatků by se lepší pochopení složení Bennu mohlo ukázat jako užitečné, pokud by ho lidstvo někdy potřebovalo nasměrovat pryč.

Zatímco do poloviny roku 2100 nehrozí, že by se srazil se Zemí, od té doby do roku 2300 se šance zvyšuje na přibližně 1 ku 1750, uvádí NASA.

Data získaná sondou OSIRIS-REx odhalila, že částice tvořící vnější povrch Bennu jsou tak volně nabalené, že pokud by člověk vstoupil na povrch, mohl by se propadnout, podobně jako jáma s plastovými míčky na dětských hřištích.

NASA ukládá pro budoucí studie

Vědci se zatím nesoustředili na samotný hlavní vzorek, ale na „bonusové částice“, které leží na horní straně mechanismu sběru vzorků. Kontrola zbývající části vzorku bude následovat později. Když v říjnu 2020 sonda OSIRIS-REx vystřelila na Bennu plynný dusík, aby získala materiál, klapka, která měla vzorek uzavřít, se zaklínila a část materiálu odletěla do jiného prostoru.

„Úplně nejlepší ‚problém‘ je, že materiálu je tolik, že jeho sběr trvá déle, než jsme očekávali,“ uvedl zástupce vedoucího kurátorů sondy OSIRIS-REx Christopher Snead ve svém prohlášení. NASA tvrdí, že nejméně 70 % vzorku uchová v Houstonu pro budoucí studium, což je běžná praxe, která byla poprvé zahájena v éře Apolla s měsíčními horninami.

„Vzorky jsou pak k dispozici pro nové otázky, nové techniky a nové přístroje daleko do budoucnosti,“ uvedla Eileen Stansberyová, vedoucí oddělení astromateriálového výzkumu v Johnsonově vesmírném středisku.

Další kusy budou odeslány k veřejnému vystavení do Smithsonova institutu, Vesmírného střediska v Houstonu a na Arizonskou univerzitu.

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: nasa.gov, edition.cnn.com