Co brání náhodnému výbuchu jaderných zbraní?

Existuje několik strategií, jak zabránit náhodnému výbuchu jaderných zbraní, včetně toho, kde a jak jsou jaderné komponenty skladovány. Jaderné zbraně mohou zabít miliony lidí, zničit celá města a učinit půdu v zóně dopadu neúrodnou po celé generace.

Podle Asociace pro kontrolu zbrojení je na světě několik jaderných států. Konkrétně se jedná o státy jako Čína, Francie, Indie, Izrael, Severní Korea, Pákistán, Rusko, Spojené království a Spojené státy. Dohromady se jedná o přibližně 13 000 jaderných hlavic. To vyvolává několik zřejmých otázek. Například jaká je pravděpodobnost náhodného výbuchu? A jaká opatření zajišťují, aby nedošlo k jejich neúmyslnému odpálení?

Zatímco některé rané jaderné zbraně byly křehké nebo nestabilní, moderní jaderné zbraně jsou pečlivě navrženy s vysokou úrovní bezpečnosti, zabezpečení a spolehlivosti, uvedl Philipp C. Bleek, docent jaderných zbraní a studií terorismu na Middlebury Institute of International Studies v Monterey v Kalifornii.

To znamená, že náhodná denotace je velmi nepravděpodobná. „V běžném (skladovaném) prostředí by pravděpodobnost předčasné detonace americké jaderné zbraně neměla překročit hodnotu jedna ku miliardě,“ uvedl Bleek v e-mailu pro Live Science. „V abnormálním prostředí je to jedna ku milionu.“ Podle Bleeka může abnormální prostředí zahrnovat situace, jako je „požár v místě, kde je jaderná zbraň uložena, nebo havárie letadla, které jadernou zbraň převáží“. Bleek poznamenal, že oba tyto příklady se již v minulosti vyskytly a jaderné zbraně nevybuchly.

„Zbraně jsou navrženy tak, aby byly ‚jednobodově bezpečné‘,“ dodal Bleek, takže pokud dojde k náhodnému výbuchu jediné výbušné složky zbraně, pravděpodobnost jaderného výbušného plynu většího, než čtyři kilotuny by neměla přesáhnout jednu ku milionu. Pro srovnání, bomba svržená na Hirošimu měla 15 kilotun.

Nenechte si ujít:

Rusko skrytě vyhrožuje sestřelením satelitů společnosti Starlink. Elon Musk se k celému problému vyjádřil  

Rusko skrytě vyhrožuje satelitnímu programu Starlink, který vede Elon Musk. Naznačuje, že by mohlo satelity SpaceX „sestřelit“. Situace se vyostřuje poté, co Rusko ztratilo značnou část dobytého území. Jedná se o skutečnou hrozbu?

Aby se zajistilo, že jaderné bomby budou mít pravděpodobnost výbuchu pouze jedna ku miliardě (nebo milionu) v důsledku jakékoli nehody nebo incidentu, nařizuje americké ministerstvo energetiky, aby tyto zbraně „zahrnovaly několik sad silných článků, slabých článků a bariér vnořených do sebe, přičemž každý bezpečnostní subsystém je do značné míry nezávislý na ostatních“.

Tato směrnice zajišťuje, že jednotlivé subsystémy zbraně jsou dostatečně nezávislé. Využitím dvou těchto bezpečnostních subsystémů se dosáhne systémové jistoty jedna ku jednomu milionu, zatímco tři zajistí jistotu jedna ku jedné miliardě. Bezpečnost proti náhodné detonaci je podle amerického ministerstva energetiky „možná pouze tehdy, pokud jsou způsoby selhání jednotlivých bezpečnostních subsystémů na sobě skutečně nezávislé“.

Smrt a destrukce

Doposud byly svrženy pouze dvě atomové bomby, jejichž jediným záměrem bylo způsobit rozsáhlou smrt a zkázu. 6. srpna 1945 Spojené státy bombardovaly japonská města Hirošima a 9. srpna 1945 Nagasaki, při nichž zahynulo odhadem 214 000 lidí a statisíce dalších byly vážně zraněny.

Během 80 let, které uplynuly od té doby, se naše znalosti o fungování jaderných zbraní zlepšily do té míry, že dnešní zbraně jsou mnohem silnější a potenciálně ničivější. B83, nejsilnější bomba ve sbírce jaderných zbraní Spojených států, má maximální sílu 1,2 megatuny, což je 60krát silnější než bomba svržená na Nagasaki. Archiv jaderných zbraní uvádí, že v současné době je v USA v aktivní službě 650 těchto bomb.

Jaké protokoly jsou vzhledem k tomu, co je v sázce, zavedeny, aby se zabránilo zbytečné smrti a ničení? Mezi nejdůležitější bezpečnostní opatření patří pečlivé monitorování komponent a včasná výměna zastaralých nebo nadbytečných modulů či dílů.

„Jaderné zbraně mají komponenty s omezenou životností, zejména tzv. boost plyn, který poskytuje fúzní palivo,“ řekl Bleek. K fúzi dochází, když se dva lehké atomy spojí dohromady, neboli fúzují, a vytvoří těžší atom. Když se však radioaktivní materiál přítomný v jaderných zbraních rozpadá, musí být v pořádku doplněn.

Například tritium, radioaktivní izotop vodíku, má poločas rozpadu pouhých 12,33 roku, uvedl Bleek, což znamená, že polovina množství se za tuto dobu rozpadne. To znamená, že zbraně obsahující tritium je třeba pečlivě sledovat.

Také ostatní komponenty mají omezenou životnost, takže zbraně je třeba občas obnovit. „Nejdéle žijící složkou jaderné zbraně je plutoniová šachta, jejíž životnost může přesáhnout sto let,“ řekl Bleek. Tyto jámy jsou klíčovými ústředními prvky jaderných hlavic. Jsou to kulovité skořápky z plutonia, které mají obvykle velikost fotbalového míče. Když je jaderná zbraň odpálena, plutonium spustí malou jadernou reakci. Ta následně vyvolá výraznější sekundární výbuch v hlavní jaderné náloži. Zjednodušeně řečeno, v jámě se nachází materiál, který umožňuje, aby se jaderná zbraň stala bombou.

Použití ovládacích prvků

„Moderní jaderné zbraně mají tzv. kontrolu použití, která zabraňuje jejich nežádoucímu odpálení,“ řekl Bleek. „Například raketová hlavice musí před vlastním odjištěním splnit určité podmínky, aby nemohla, nebo je to přinejmenším velmi nepravděpodobné, explodovat ve svém silu nebo na palubě ponorky.“

Moderní jaderné zbraně jsou navíc pečlivě navrženy tak, aby v době, kdy jsou neaktivní, byly materiály, které se musí spojit, aby došlo k jadernému výbuchu, od sebe odděleny. V jaderné zbrani je použito až šest bezpečnostních zařízení, která zajišťují, aby nedošlo k neúmyslné detonaci. Některá z těchto bezpečnostních zařízení, jako jsou inerciální spínače (které se spustí v případě nárazu nebo vibrací) nebo akcelerometry (které měří vibrace nebo zrychlení pohybu konstrukce), umožní odjištění pouze v případě, že jsou vystaveny velmi specifickému stupni zrychlení nebo vibrací po určitou dobu.

Mezitím má ochrannou funkci i samotný jaderný materiál. „Jaderné zbraně obsahují určité množství vysoce obohaceného uranu nebo plutonia, pokud máte dostatek tohoto materiálu v dostatečně malém objemu (takzvaná „kritická hmotnost“), dojde automaticky k výbuchu v jaderné reakci,“ uvedl v e-mailu pro Live Science Mark Bell, docent politologie na Minnesotské univerzitě.

Nenechte si ujít:

Další sestřelený objekt. UFO bylo tentokrát sestřeleno nad Kanadou

Premiér Justin Trudeau uvedl, že USA na jeho žádost sestřelily neidentifikovaný létající objekt nad kanadským Yukonem. Americká stíhačka F-22 sestřelila nad kanadským Yukonem neidentifikovaný létající objekt (UFO) o velikosti auta, oznámil kanadský premiér Justin Trudeau.

Aby jaderná zbraň explodovala, musí být podle Bella provedena záměrná akce, aby se materiál spojil. Obvykle se to děje jedním ze dvou způsobů. Jeden způsob, který se používá v takzvaných zařízeních typu pistole, spočívá v tom, že se „vystřelí jeden kus vysoce obohaceného uranu do druhého kusu vysoce obohaceného uranu“, takže oba kusy dohromady vytvoří „kritickou hmotu“ a spustí výbuch, uvedl Bell. Jedná se o nejjednodušší typ jaderné zbraně a typ bomby, kterou USA použily v Hirošimě za druhé světové války.

„Alternativou, která je složitější, ale umožňuje vytvořit větší explozi, je vzít dutou kouli plutonia a rozdrtit ji do koule, aby vznikla kritická hmota, která pak exploduje,“ řekl Bell. „Ale protože materiál netvoří kritickou hmotu, když zbraň jen tak leží, nehrozí příliš velké nebezpečí, že by samovolně vybuchla.“ Tento typ denotace, nazývaný implozní zařízení, použily Spojené státy na Nagasaki.

Osoba, která to může spustit

I když je nezbytné zavést opatření, která zajistí, že jaderná zbraň nevybuchne sama od sebe, jiné úvahy vyžadují větší časovou investici a zamyšlení.

„Jde spíše o to, aby se zabránilo neoprávněnému použití, krádeži atd. než o to, aby se zabránilo jejich pouhému odpálení z ničeho nic,“ řekl Bell. „Běžný člověk by těžko odpálil jadernou zbraň, kdyby na ni narazil,“ dodal Bell. „Například ve Spojených státech jsou do jaderných zbraní zabudována zařízení zvaná Permissive Action Links (PAL), která velmi ztěžují komukoli odjistit nebo odpálit jadernou zbraň bez příslušného oprávnění nebo kódů.“

Bell i Bleek však upozornili, že někteří lidé disponují mnohem větší jadernou mocí než jiní a schopnost odpálit zbraň z rozmaru, na rozdíl od jakéhokoli náhodného výbuchu, je mnohem pravděpodobnější příčinou jakékoli budoucí katastrofy související s bombou.

„Náhodné nebo neoprávněné použití jaderných zbraní je podle mého názoru mnohem méně pravděpodobné než jejich úmyslné, ale neuvážené použití,“ řekl Bell. „V podstatě neexistují žádné kontrolní mechanismy, které by například americkému prezidentovi zabránily nařídit odpálení jaderných zbraní. Ve skutečnosti je celý systém v podstatě nastaven tak, aby mu to umožnil. To je to, co mi v noci nedá spát v mnohem větší míře než obavy z nehod nebo samovolných výbuchů jaderných zbraní.“

Autor: Lukáš Drahozal

Zdroj: livescience.com